My dears!

28. března 2011 v 17:07 | Átina |  Vlna úžasnosti zaplavila zbytky normality...
Damn!
Svým způsobem jsi mě přesvědčil, že tady, ve svým kumbálku, už nemám co pohledávat.
Hezky jsem prohlašovala, že je mi anonymita totálně šumák.
NENI.
Je mi jedno, jestli sem chodí banda mých pošahaných spolužáků, kamarádi, nebo kdokoliv jinej, kdo mě osobně zná. Jenže pro tebe tu mám jakousi vyjímku. Sama nevím, proč ze všech lidí na týhle planetě nechci, abys o mně věděl skoro všechno...
My point is... I'm quit.
42
P.S.: Díky :)
 

I'm not kidding

26. března 2011 v 19:26 | Átina |  Hlavně nenápadně!
Tož jsem zase doplatila na lásku svých rodičů.
Před pěti lety se na mě a ségru vysral otec a jen tak mimochodem, rozved se s mamkou.
Po pěti letech se na mě a ségru vysrala máma a jen tak mimochodem, vracim se zpátky k tátovi.

Aneb, od tý doby, co bydlíme tady, v big city, odkud to mám do školy jen do centra města, máma říká, že život v paneláku jí nehorázně štve a že se v nejbližší době stěhujem. Po čtyřech letech se odhodlala, a tak k nám teď skoro každej tejden leze někdo z realitek, aby očíhnul byt, řekl si, že takovej sebevrah ještě neni, a zase odešel.
Všechno se změnilo během tejdne.
Ve středu máma přijela pozdě večer, že prej našla dokonalej dům, kterej se bude muset kompletně předělat, ale jinak je na božím místě, který neni tak daleko a bude to všechno fajn. Ostrouháno o líbezný kecy? Je to odsud 40 kiláků, ten dům se pomalu rozpadá, a o názvu tý vesnice jsem v životě neslyšela. Počet stálých obyvatel? 470.
Dalšího krásného březnového dne jsem se jí zeptala, jestli se tam chce stěhovat navzdory tomu, že je jí jasný, že se budem se ségrou muset přestěhovat zpátky k tátovi, abychom mohly dochodit tuhle (stejnou) střední a nepřestupovat, což by bylo hodně složitý a hlavně naprosto k hovnu... Jo, je. Prej jí bude chybět, že ráno nebude na celej dům vyřvávat rádio.
Včera jsem to začala brát jako ona - když řekla, ať si uklidim pokoj, odpověděla jsem "mam to ještě uklízet do skříní, nebo rovnou házet do krabic?"
To to ještě ovšem nebylo rozhodnuto...
Konečný verdikt přišel dnes, krásného březnového dne roku dva tisíce jedenáct.
Lidi, co sem přišli se sebevražedným plánem koupit tenhle byt, kejvli.
Do tří měsíců budu bydlet s tátou, 'macechou', ségrou (která jde po prázkách na vejšku) a svým pětiletým bratrem.


Můj strážnej anděl je pěknej parchant.

Nemáš voheň?

20. března 2011 v 19:32 | Átina |  Hlavně nenápadně!
Proč pořád mluvit jen o cigaretách? Většina blogerů je proti, ale zkuste se zeptat na vodní dýmku...
Oukej, neptala jsem se, ale z vlastní zkušenosti s mými kamarády to tak je. Z 10 lidí kouří cigarety jen jedna osoba, ale vodnici? 10 z 10 lidí v mým nejbližším okolí kamarádů si jí rádo dá. Kupodivu je všem víceméně jedno, že vodnice je pro plíce a jazyk (!) mnohem horší, vodnice totiž hodně dobře chutná.

O škodlivosti cigaret ví snad každej, ale přesto je jedna třetina populace, která si den bez nikotinový bomby nedokáže představit. Upřímně, poslední dobou se občas přistihnu, že mám nehoráznou chuť na cigaretu, nemluvě o tom, když mám náladu na bodě mrazu. Nevím, jestli se můžu považovat za hrdýho nekuřáka cigaret, když má poslední cigareta byla podle ucházejících vzpomínek někdy v říjnu. Každopádně za nekuřáka vodnice se považovat nemůžu, a ani nechci.

Od jistý doby s sebou všude nosím zapalovač. Otázka "nemáš náhodou oheň?" padla nesčetněkrát. A když už jsem u toho, je to dobrej začátek konverzace.

Že budu kuřáky cigaret kamenovat a říkat, jak je to nezdravé..? Oni to moc dobře ví a přesto kouří, tak proč jim to cpát znova? Je to každýho věc, ale Startky poznám na míle daleko a z toho smradu se mi dělá blbě. Ohleduplnost, prosím. Proč kouřit? Machrovat, netrhat partu a přidat se, jenže... co psychický problémy? Kamarádce pomáhaj cigarety, když má deprese, cejtí se hrozně, nebo má problémy s rodičema. To ať už radši kouří, než aby provedla něco horšího, mnohem horšího. Cigarety jí zabíjí postupně, ale pořád se toho může zbavit.

Btw, kouřit na zastávce jako největší king dokáže i malej smrad, ale zkuste si přijít na zastávku a zapálit si tam doutník...