Červenec 2010

Kopice poskakujících amíků

31. července 2010 v 22:37 | Áťa |  Vlna úžasnosti zaplavila zbytky normality...
Kam se poděly normální filmy? To už televizní společnosti nemaj prachy na nákup místo pěti peachovin na dva filmy hodnocený více než 30%? Vím,když se mi to nelíbí,tak ať na to nečumim,ale tohle se vážně nedá...

Moje dokonalá situace se čtyřma klukama se konečně pohla... Sice ne tak,jak bych chtěla,ale pohla. V podstatě jeden se vyšachoval sám,mimochodem,zrovna ten,na kterym mi záleží nejvíc...A pak ty tři.Na jednoho už zapomínám, druhej je pasivní,no a ten třetí... Na toho jsem včera vysomrovala číslo na mobil.Jenže extra radost z toho taky nemám... Nemyslim si totiž,že by tohle někam vedlo. Každej žijem ve svym vlastním světě,a těžko nacházíme něco společnýho.Je to fotbalista, tim u mě získal mínus, jenže tohle všechno jako by odrážel fakt,že je děsně hezkej a milej... Achjo,přesnej opak, než člověk,kterýho bych měla považovat za ideální protějšek...Nikdo ale neni dokonalej.Nemoh by aspoň znát TBBT? :/ :'( Nebo jsem vážně jako moje sestra, což považuju za nelichotivý fakt.I když,ona si aspoň užívá...

Dneska jsem konečně koukala na Karlíka a továrnu na čokoládu... Aspoň nějakej film dneska,kterej nepovažuju za 'Kopici poskakujících amíků'...A když ano,tihle amíci poskakují víc než skvěle.Teda,hlavně Umpalumpové ;)
Jéje,jako bych se vrátila do dětštějších let,kdy jsem věřila v draky a podobně, protože tahle pohádka je vážně dokonale přizpůsobená fantazii malejch dětí... Nakonec si jen pořád zpívám 'Willy Wonka,Willy Wonka...' Ta písnička je hrozně nakažlivá,a když koukám i jen na ten trailer,jako bych si připomínala,že mám v sobě ještě pořád kus dítěte...A ten pocit je občas strašně krásnej :D :)

Fajn,mí drazí.V průběhu psaní tohohle článku přicházím na fakt,že bych teď toho kluka nejradši přetáhla krumpáčem...Nezná ani CSFD x_X Budu mít na tohle nervy? Achjo... Proč? PROČ?! V těhle chvílích,kdy cítim závan beznaděje,obvykle píšu H....Jenže ten je teď ve Francii.Fuck it.

Jdu se vrhnout na nějaký tvoření grafiky,a slibuju,že to časem nebude tak strašný... Možná.




Na každý odstavec si rezervuju půl hodiny.

30. července 2010 v 12:57 | Áťa |  Hlavně nenápadně!
Tak.Protože byla povinná četba hozena na facebook už na konci června, vrhla jsem se na čtení, no a teď připadla řada na Pána Prstenů: Společenstvo prstenu.No,a protože se považuju za LOTR-magora, vrhla jsem se na čtení tý knížky v angličtině. Pomalejc už to asi nejde... První odstavec mi trval asi 10 minut, jenže ten další...
Ačkoliv nesnášim Google-překladač, nic neni rychlejší, to mu nemůžu zapřít. Takže mám v jednom okně otevřenou kapitolu 1, a v druhym okně překladač strejdy Googla.Mizerný,tohle... Nemýlím-li se?

Přestávám bejt zoufalá ohledně školy - vždyť už jen měsíc zbejvá... Yepee! :) No,možná tomu přispívá fakt,že dneska by se na počítači měla /konečně/ objevit kamarádka,jejíž přítomnost mi vážně chybí... Jako jediná totiž ví o mých problémech s tím,že mám občas rychlejší pusu,než myšlení.
No,a jak to o prázdninách bejvá, účet za telefon byl tenhle měsíc o pětikilo větší... Dovedete si představit, jak mamka zuřila.
A když už jsem u mamčina zuření, v naší rodině zavládl mír. Teda, s mamkou a ségrou jsem uzavřela příměří, nejen proto,že jsem měla sto chutí mamku uděkovat k smrti za to,že neřešila, že jsem byla v parku s kamarádama a Joeym, a že je dokonale propálená deka od uhlíku,kterej spadl, protože byl vítr a kámoška špatně utěsnila korunku na tělo vodnice, Joeyho.

A tím se dostávám k tomu, jak jsme byli v tom parku s Joeym. Nejdřív jsme byli 4,ale pak kamarádka odešla,a já tam zůstala s dvouma největšíma magorama, Pecičkou a Tomíkem.No,a nenapadlo nás nic lepšího,než, že vysomrujeme od náhodných kolemjdoucích telefonní čísla.No,a tím začíná pohádka o tom, jak je Áťa v háji.Zase.Kdo by to byl řekl,že... Ale o tom příště, až se to nějak pohne.Teď není v podstatě co vyprávět.

A važte si tohohle designu,je to vlastní tvorba :).

Splácanina všeho, co mě napadlo

28. července 2010 v 11:45 | Áťa
V hlavě mám guláš.S chlebem.Chtěla bych toho sem napsat tolik,ale každý téma zvlášť by vydalo tak na 4 řádky,a to mi přijde jako zbytečný plácání článků... A takhle je to taky... no,stejnej guláš,jako ten,co mám v hlavě.Ale užijte si ho,je se zvláštní dávkou chilli! Rozuměj mini recenze na jeden film.

Včera večer jsem si připadala jako idiot.Nebo spíš,díky icq jsem si připadala jako idiot.A proč že to? V jednom okně ex-přítel,a hned vedle nenápadně flirtující kamarád... A co bylo ještě lepší? Že s ex si mám pořád co povídat, a s tím kamarádem taky,of course.Sice u obou jiný téma,ale připadala jsem si,jako bych podváděla... S bývalejma se přece ze zásady nekamarádí,ne? No,a mě to nejde... Předtím jsme spolu taky kámošili,a jako by to bylo tak,že když jsme zjistili,že jako páreček nám to spolu nesedí,vrátili jsme se zpátky ke kamarádství.No a nenápadně flirtující kamarád... S tím se pořádně bavím až v posledních dnech, poté, co začala úspěsná ignorace Pana Dokonalého.Jak dokonalé...

Zpestření a nebo 'rozehřátí' před tím,co vás čeká za pár chvil, vám nabízím mini-recenzi na film,kterej je jeden z mých oblíbených.A věřte,že na kritiku filmů já jsem pes.
Ano.Constantine. Možná vás zaujme už obsazení rolí, a protože většina blogerů jsou holky, nepohrdnete (promiň Gryfe,vážně je tu hodně holek :D) Keanu Reevesem,a nebo třeba Rachel Weisz a Tildou Swinton.
Film je o Johnu Constantinovi, kterej je od narození 'poznamenanej' viděním toho,co je kolem nás doopravdy z hlediska démonů,archandělů a jiný havěti.Působí jako vymítač démonů z těl lidí,který byly pro ony démony hostitelema. Na druhý straně je Angela Dodson (Rachel Weisz),detektivka,která má stejné schopnosti jako John,ale v dětství je potlačila,a tak je v době 'sebevraždy' jejího dvojčete Isabely nemá rozvinuté.Angele připadá divné,že by se její sestra Isabela zabila,a tak jde pro pomoc ke Constantinovi,no a jak bývá zvykem, John,ačkoliv nerad, je nucen jí pomoci a tím se tyhle dva světy začínají prolínat... Postupně John i Angela přicházejí na to,že Isabelu 'někdo' donutil zabít se, a... No,koukněte sami.
Film se mi líbí z hlediska obsazení,hereckejch výkonů,děje, i efektů... Enjoy it.

A teď...?

Osud... Aneb,chvilka uvažování s Átinkou

27. července 2010 v 22:00 | Áťa |  Vlna úžasnosti zaplavila zbytky normality...
Jak tak koukám,tak poslední dobou píšu články jako šílená.Nebojte,ono mě to přejde...Hned jak mi dojde inspirace,nebo konečně zvážím uzavření míru se zbytkem famílie.Teď k tématu...

Před momentem jsem narazila na jedno motto blogu,jehož adresu už jsem zapomněla.

"Všechno už bylo jednou napsané."

Naráží tohle motto na osud? Můj výklad tohle slovo obsahuje,a ačkoliv jsem z tý škatulky blogerů,co neradi čtou články jinejch autorů na téma Osud, jednou bejt sentimentální prostě musím.

Nakonec mi došlo,že bych mohla projet historii prohlížeče,a tak i na autora, nebo spíš týpka,co má ten citát v záhlaví, odkazuju.

Takže, co když je mi osudem, že trčím v tomhle zapadákově, že budu vždycky takhle pološílená a nikdy nebudu mít sklony k snášenlivosti růžový? Nebo ten citát (případně motto) naráží na Dèja vu? Minulý životy? Zkuste na internetu najet na nějakou pochybnou stránku s výkladem o minulým životě, a pak mi řekněte,jestli vám to přijde normální,ale mě fakt nesedí,že můj poslední život se konal kolem roku 625 a byla jsem farmář kdesi.

Teď se držte,sentimentalita se přehoupla k tomu,že vás budu děsit naším domem. Máme tu totiž hlídacího ducha.Ne,že by štěkal,nebo či co,ale podle macechy je to ochránce tohohle baráku a dokud bude stát, bude tu i On.Minule,když jsem byla u táty se zase asi rozhodl dělat si z nás srandu, občas bouchaly dveře, nebo náhlej vánek přes obličej nebyl vyjímkou.Nutno dodat,že všechny okna v tu chvíli byly zavřený.Ale co,vycházíme tam a dlouho už jsem jeho podobu nikde na stěně nebo v pokoji v prostoru nezahlídla.Jo,vím,teď si myslíte,že mi hrabe,ale vážně je lepší zlehčovat to,že máme v domě Jeho,než abych tam jako šílenec lítala s nějakym médiem a děsila všechny,že po nás bude házet skleničky,když Ho médium naštve.

Sakra,to jsem nechtěla,zase jsem odbočila od téma mýho dnešního uvažování.
Osud.Vážně je všechno předem daný? Že si za 5 minut dojdu pro kafe,a že se mezitím zastavím na chodbě a ještě si zaskočím zpátky do pokoje pro hrneček? Nebo,že za 6 let udělám rozhodnutí svýho života a... počítá osud s náhlejma změnama? Že za 5 minut,až půjdu pro to kafe (což mám vážně v plánu),že se nezastavím nejen na chodbě,ale že se najednou otočím,a na kafe se vybodnu? Změní to můj život a na rozhodnutí za 6 let nebudu mít nárok,protože jsem si před 6 lety a 5 minutama nedala pořádnýho nakopávače s dvojitou dávkou cukru?

Co takhle se vzepřít společnosti?

27. července 2010 v 14:35 | Áťa |  Vlna úžasnosti zaplavila zbytky normality...
Ano! Áťa došla k závěru,že už by to chtělo stereotypní každodenní vstávání do školy a přemejšlení nad úlohama z matiky,nebo nad tím,kdo psal ten zatracenej dopis,kterej jí přistál na lavici. A proč?

Protože už mi buď z vyhýbání se okolí a nebo celkově z nedostatku drbů z okolí mých pošahaných kamarádek hráblo a teď už myslím jen na to,jak se vzepřít společnosti. Teda,hlavně tý,co bydlí v okolních pokojích,a tudíž tý na nepřátelský frontě.
Divim se,že mě ještě neposlali na tábor,nebo kamsi,o čem si myslí,že by pobyt tam ze mně udělal zase normální Áťu.Vážně možná trochu přehánim... Protože ségra se se mnou před chvílí trochu hádala,jak jinak než kvůli kravině,a následně za sebou práskla šoupacíma dveřma.A já? Já teď do kuchyně jdu,tak řvu,že do pěti minut přijdu,a ať pak poslouchaj,protože prásknu s dveřma kvůli dramatičnosti toho, že jsem si vzala rohlík a lahev s pitím.

Skoro se ze mě stává Sheldon.Bazinga! No... i když...
Doufám sama,že s příchodem do školy zase budu normální.A nebo aspoň nebudu mít rychlejší jazyk než myšlenky.

Mě prostě baví vytáčet je, když se snaží bejt na mě hnusný.A nebo v podstatě kdykoliv...Měla bych klidnit O:-)
Úryvek z konverzace konající se dneska při obědě.
"Co to kde řve?"
"Nirvana"
"To máš puštěný na mobilu,nebo v radiu?..."
"Na počítači."
...
"Proč máš ty brejle za ušima?"
"Protože je nemám zapíchlý v nose."

Milý Kurte.Buď rád,že tohle nevidíš.

26. července 2010 v 23:50 | Áťa |  Hlavně nenápadně!
Kdybys totiž věděl,jak sousedé reagují na tvé texty k písničkám,které si teď Áťa tak zamilovala, obracel by ses v hrobě. No dobře,možná za to může fakt,že repráky jsou na 100%,hlasitost počítače i videa na youtube taky, ale...Vážně jsou stařenky žijící nad náma takový barbaři? Fajn! Musím dodat,že všechna ta hlasitost úderem 10 večer nepolevila.Třeba se těm babčám časem rozfláká násada od koštěte,protože jinak se za chvíli proboří strop/moje podlaha,jak do ní mlátí.

A teď zase jinak.Áťulákovo oblíbené téma,Pan Dokonalý.
Dlabu na něj,na debila!
Celej večer mi vyčítal,proč mu vlastně píšu,když mi neni 15.Moje reakce,že ne vše se točí kolem jediného ho totálně namíchla,a nakonec dodal,že ho to vyvádí z míry,protože nic jiného než tohle ve svém volném čase neprovozuje.A jelikož Áťa není,opakuju NENÍ děvka,poslala ho kam,mé milé děti? Ano,do léčebny.Co jinýho jste si mysleli,sprosťáci? *nechápavý výraz,jak vás mohlo napadnout něco jiného...* Mimochodem,nechápu,proč mi to,že on je takovej,došlo až teď... mám totiž pocit,že kámoška o něčem takovym včera mluvila,ale já to jen nenápadně ignorovala,protože jsem si říkala,že to bylo určitě tim,jak se zchlastal.Nebo je to jen náhoda a on je alkoholik? Never mind,Pan Dokonalý je minulost.Teda,do té doby,než bude další Pan Dokonalý. A jestli bude zase starší o více než 5 let,máte povolení dát mi virtuální přesdržku.

A teď? Teď si dáme trochu reality,děcka.

Tak.Dnes večer byl můj pokoj pasován za Átin zákop a protiatomovej kryt v jednom.A proč že to? Nepřítel (rozuměj zbytek rodiny) se sem ani neopovažuje vkročit, protože jakmile vejdou, světe div se,že to ještě jde, já házim volume na 101%,což je ušorvoucí,ale jelikož já jsem hodná holčička,ráda tato muka podstupuju.Jo a taky se odsud line smrad acetonu z odlakovače, což je v podstatě jedno,ale právě teď jsou moje nehty barevný jak velikonoční vajíčko.Nebo hodně hnusnej paskvil,se kterym jsem se patlala asi 2,5 hodiny...Ach,jak hezky toť využitý čas.Za tu dobu bych si třeba mohla přebarvit skříně na černo,z čehož by mamka určitě měla infarkt.Teda,pokud by se sem opovážila vejít. YESSS! Můj plán o osamocení Átina doupěte pokračuje podle mých plánu.Monarchie bude svržena,a v mém pokoji zavládne diktatura! Budu vládnout kopici bordelu,která se,nejen protože je to kopice bordelu, bojí odporovat.

Všichni,co vejdou, se stěží přeřvávaj...

26. července 2010 v 20:16 | Áťa |  Kecy z mojí krychle prázdna
...s Nirvanou. Sprovoznila  jsem si repráky (rozuměj našla,kopla do nich a oni fachčí), a ignorace celýmu světu.Ségru jsem hodila na icq do ignoru,na facebooku jsem jí zbalokovala mojí zeď a profil, tákže... Bite me! :P

Mimochodem,už jsem říkala,že už pár dní vedu se zbytkem rodiny válku?

Never mind.Před chvilkou jsem přišla z venku, vypadla jsem se psem už asi v 5 a přišla v 7... Jsem teď doma buď u sebe v pokoji,a nebo jsem úplně pryč.Tady se to nedá vydržet... Ségra a mátin přítel oba stojí před kuchyňskou linkou a než aby se aspoň jeden z nich pohnul, radši na mě řvou,ať jdu umejt nádobí. Taky bylo totálně dobrý,když jsem teď odpoledne usla u počítače,když jsem koukala na filmy,a do deseti minut se tu objevil matky přítel,co se flákám,ať jdu uklízet, a když se za další dvě minuty objeví ségra,kde zase jsem,a ať mažu oškrábat brambory,už to vážně nedávám, a s lehkým úsměvem si říkám jen,ať jdou do oněch míst,protože bych se jim na to všécko mohla vybodnout a jet k tátovi :D.Jsem hroznej ignorant a flegmatik,a co?Nasrat! Celej život není jen o uklízení... Nebo snad ano? :P

Dost o mém válčení.Mám tu totiž lepší téma! :D Yes.Bojte se mě,mé milé dětičky.Je čas na moje žvásty o Panu Dokonalém!
Předevčírem jsem mluvila s kamarádkou,jejíž kamarád je wingmanem pana Dokonalého.Takže jsem měla novinky z první ruky.Achjo... Prej se na jedný kalbě ožrali do němoty,a následně se vyspali s nějakejma holkama,jejichž věk přesahoval 30.Achjo.Hlavně že mě tu mele kraviny o věkovym rozdílu.Ale to je jedno.Protože...
Nakonec neodjíždí :)! Včera jsem normálně brečela radostí... Takže,co to znamená? Že jedna blbá Áťa má stále šanci trvající déle,než tejden.Woohoo :)

Grrr...Aktualizace.Zase mele o věku! Já už ho normálně praštim...

...A tak zase přepíná písničky jak šílená,protože jinak už by někomu dala ťafku...

A dalších pár měsíců se tam neukážu.

24. července 2010 v 20:22 | Áťa |  Hlavně nenápadně!
Před chvílí jsem přijela od babičky,kde byla rodinná sešlost.Brrr... Bohudík tam byla aspoň sestřenka,se kterou jsem chvíli měla možnost nenápadně pokecat, jenže pak s tetkou odjela,a já tam byla jak pátý kolo u vozu...Normálně jsem měla nutkání psát článek do mobilu,a pak ho přepsat sem... Až tak zoufalá jsem byla. No,po 4 hodinách vysedávání jsme se konečně měli na odchodu,a tak jsem si jen vyslechla připomínky a buzerace na téma mojí postavy (konstatování typu "Ty jsi ale vysoká!" už totálně ignoruju) a konečně jsme mazali domů. Cestou jsem se odhodlávala k tomu,že od Pana Dokonalého vysomruju numero.A? Yes... Odhodlala jsem se.Jenže,než jsem se k tomu stihla dopracovat,odešel... Fuck it! :'(

Aktualizace...Teď přišel.Mám mu napsat? Trochu mě vytáčí,že se neozve sám od sebe,parchant jeden...

Teď jsem projížděla skupiny,do kterých jsem se přidala na tom vražedným Facebooku.A jedna mě docela dostala... "Chlapovi nestačí naznačovat,musíš ho kopnout do hlavy,aby to pochopil".A tak jsem začala uvažovat...Vážně je tomu tak? Vždyť zas tak krutá pravda bejt nemůže. Včera jsem něco na kamarádovi zkoušela a i náznaky pochopil.Jenže... Vyjímka potvrzuje pravidlo. Takže,asi to nebudu moct brát oklikou,abych následně nemusela použít kovovou špičku martensek :D

Aktualize... Shit,zase odešel.

Na to aby se člověk vysr...! O to číslo mu řeknu hned,jak přijde.Protože jinak mi z toho šmejkne,a budu ještě pošahanější,než jsem teď.A to už bude vážně extrém.

Mimochodem,když tak projíždím témata týdne,Prázdniny mi přijde jako trochu nevděčný téma.Nejde na něj udělat pokaždé jinej názor,někdo se buď těší do školy,a nebo ne.Víc bych v tom nehledala.Vím,je těžký vymyslet,co by mohlo pisálky popudit k writingu něčeho zajímavýho,ale po přečtení tak pěti,šesti článků ztratíte iluzi o tom,že každý názor může být originální.Snad příště...

Tolik...

23. července 2010 v 23:05 | Áťa |  Kecy z mojí krychle prázdna
...tolik se snažím.
...tolik probrečených nocí už nezvládám.
Proč jsem tam lezla,do háje?

Říkám si,co by teď bylo,kdybych TAM nešla.Na tu párty,kde byl ten nejmizernější a nejroztomilejší barman na světě.Co by teď bylo? Klid bych měla... To jistě.Ale... nezačala bych tolik kamarádit s holkou,se kterou jsem si před půl rokem neměla co říct.A teď je to jedna z mých dvou nejlepších kamarádek...Dneska jsem i zjistila,že v "nouzi poznáš přítele"...Díky jí za to,i když vím,že ona to nečte.
Kdybych tam nešla,tak bych neznala Leopardíka.Tu nejšílenější a nejbárbínojidní lamu,co lze znát.Holka posedlá leopardím vzorem,což jindy nenávidim,ale...Má něco do sebe.I přes tu hrůzu na sobě má dušičku normální holky pro každou srandu.Další pozitivum.Dneska jsme si z leopardího vzoru celej den s D. dělaly srandu a měly jsme v plánu jí koupit všechno s leopardím vzorem,co jsme potkaly.Degenerace.
 Taky bych se teď tak neurputně nebránila Martinovi.To je zase jinej týpek,kterej může bejt všem šumák.Protože díky tomu barmanovi jsem zjistila,že... že už si nedokážu začít nic s týpkem,se kterým je náš věkový rozdíl menší než 4 roky... Achjo. Vážně je 8 let tak moc?

K lidem v okolí jsem ale ještě pořád mírumilovná,a tak je svýma problémama nezatěžuju... Občas mě to štve,že se všema nemůžu mluvit otevřeně,ale stejně jsou všem problémy jinejch u prdele,teda dokud se nejedná o to,že jsou rádi za cizí neštěstí,nemýlím-li se?...Takže skoro nikdo neví,že...

Dneska byla moje poslední šance,jak z barmanskýho muchničkáře (taky dobrá historka,zkusím jí někde vyštrachat) nenápadně vymámit číslo.Jenže... To by tady nesměl být můj čtyřlístek bez jednoho lístečku.Smůla,jinak řečeno.Takže, Pan Dokonalý odjíždí 1 500 kilometrů daleko,a já na něj nemám ani kontakt.Grrr... mám sto chutí řvát.Křičet... Stejně jako poslední měsíc.A to jsem si říkala,že po měsíci na něj dokážu zapomenout.Chyba...

Nedokážu.

A právě teď se chovám jako typ lidí,který odsuzuju (jo,opakuju se).Nesnášim,když je někdo nešťastně zamilovanej,a všem lidem okolo to cpe...

...tolik.Tolik prstů právě ukazuju na prstech.Osm.Přesně tolik roků je dlouhá propast mezi námi.

Souvislý text jde Átině v 11 večer složit jen marně...Omluvte prosím její bláboly,který sem musela napsat,protože jinak by se složila.Výhoda toho,že to někam může napsat a nedusit to v sobě...Vidíte? Zase mele kraviny.

Beználadové rozpoložení

20. července 2010 v 10:59 | Áťa |  Hlavně nenápadně!
Už druhý den jen sedím v pokoji na půdě,zírám na Óčko,a z tý hudby mi hrabe... Nesnášim tenhle styl hudby,jenže nic lepšího nikde nedávaj...Což je trošku smutný.

V pár minulých dnech se stalo tolik,že kdybych to tu chtěla všechno napsat,nestačil by mi limit napsanejch písmen.Jestli tu nějakej limit ovšem je :).

Totálně jsem se zamilovala do některejch obrázků NASA... Scenérie vesmíru jsou bez hranic fantazie,a tak nacházím stále nové a nové dokonalosti,se kterejma by se dalo v PS udělat takovejch psích kusů...Asi se na nějakej vrhnu,a dokud z toho nebude umělecký dílo,nepřestanu...Ano,vím, s mojí šikovností mi to bude trvat kolem 180-ti let,ale...Who cares? :)
Tady máte jeden... zdroj je www.nasa.gov
...
V pondělí se vrátil kamarád z tábora.A já,jakožto podle něj "jedna z nejšílenejších cvoků ve třídě" jsem z něj zase vytáhla,co se tam stalo... Trochu mi vyrazil dech.Ne proto,že bych do něj tohle neřekla,ale proto,že mi začal skoro vyčítat,že jsem pořád sama sebou,stejná Áťa.Ptala jsem se,jestli je to vůbec možný,že dokáže bejt dvěma osobnostma najednou...Jemu to prej nevadí.Řekl mi,že si to užívá...V jednu chvíli kamarád pro všechny kraviny a potíže,v druhý týpek,kterýho na táboře holky žerou a skoro uctívaj...Pche.A já? Já se můžu třeba poflákat,protože jsem tim pádem zjistila,že ho vůbec neznám... A přitom bych tolik chtěla,protože je to jedinej z mých kamarádů,kterýho považuju za nejlepšího,a přitom na něj nemám v plánu nic zkoušet,a vážně ho vždycky budu brát jen jako kamaráda.A ano,přesně tyhle kecy mi můžete vyčítat,jestli tu někdy budu skuhrat, že ho žeru :D :)

Taky jsem se konečně odhodlala,a Kryštofovi jsem řekla pravdu.A on? On začal dělat machry,že tak to vůbec nemyslel (jak jinak),a podobně...Tak jsem ho poslala do kopru,ať si na tyhle kecy najde nějakou vymytou blbku,která ty připomínky ještě bude brát vážně. High five for me! :D :)

Před chvíli odjela Sára.Holka,kterou znám už od školky...A zároveň to bývala moje nejlepší kamarádka... Teď mi došlo,že si s ní nemám v podstatě co říct.Každá už žjiem svůj svět,a to jsem odešla teprve před rokem...
V konverzacích s ní jsem si připadala jako idiot,protože většinu zážitků a akcí jsem zažila jen já,a připadala jsem si,jako bych se jí vychloubala...Jenže co jinýho s ní řešit,když nevím rok novinek, a nový věci a lidi jsem zatím poznala jen já? Achjo... Stejně jí mám ráda.

A teď jdu péct kuřo (člověk by konstatoval "mňam",jenže v mym případě to bude spíš jen "WTF?!"), číst Memento a taky asi půjdu najít naše (taťkovo) nový koťátko...Nevím,proč mu začali říkat Žako,každopádně na něj má náš láboš Anička zálusk jako na svačinu,tak jí budu muset nejdřív někam odklidit.Náročnej den magora...