Nenapravitelnej případ

6. srpna 2010 v 1:10 | © Áťa |  Vlna úžasnosti zaplavila zbytky normality...
S rubrikou bych to neska nemyslela moc vážně. Protože zase lítám v letadle,ze kterýho nemůžu vystoupit,a mými spolucestujícími jsou dva,skoro tři týpci. To letadlo berte jako metaforu...Aneb, seznamte se, Áťa, ten nenapravitelnej případ.

Že já si nedám pokoj! Nafackovat mi, vážně...
A protože je fakt,že tohle je moje osobní vylejvárna, dneska nebudu šetřit detajlama, teda,pokud nějaký vůbec jsou.

Tákže,první... no,o tom tu mluvit moc nemůžu,pořád nevim,jak moc je to tu cenzurovaný,ačkoliv věřim,že neni :)... je pryč.ale to je jedno, já to podělala,a kamarádství mi po většinu času stačí... jenže se bojim,že ho ztratim, až si začnu něco s někym jinym... no a protože takovou situaci čekám díky zbylejm dvoum adeptům více než v bližší době /stále si připadám jako sketa/, bojim se ještě víc... achjo,nejistota je sfiňa.

A teď? Teď si dejte DELI
... A 'nejlepší' na tom je to,že já chci oba zbylý adepty.Hned teď nejlépe.Zabalit,prosím!

Začalo to,jak jinak, než naší xichťáckou sociální sítí... Na tý vražedný stránce už teď běží skoro víc akcí a konverzací,než v běžnym životě... No, zase odbočuju, back.
Takže... Jen tak si píšu s J., týpkem,na kterýho jsem vysomrovala číslo v parku,kde jsme byli s bandou lidí na vodnici...  Kdo by to byl řekl,ale vážně ještě tenhle způsob seznamování funguje,děcka :D :)... Takže si s nim píšu,a najednou reaguje jinej týpek na status... Nabaluje jak se dá, proti čemuž bych jindy neměla námitky,jenže by to nesmělo bejt v tu chvíli,kdy si s tim týpkem z parku domlouvám,že zajdem na kafe...

Dělá si ze mě osud srandu? To to nemůže bejt třeba v půlročním intervalu? Dva měsíce /dva měsíce volnosti/ o mě žádnej týpek ani nezakopne,a teď dva najednou? Lidi, já jsem v háji... Oba jsou hrozně roztomilý,oba začínám mít ráda,jenže... Co mám dělat? Upřímně... Nejradši bych měla splácaninu těch dvou dohromady,jenže to už by byl Pan Dokonalý 3., a to je co? Nemožný... Tákže se jdu utápět v nerozhodnosti,oboum jim dávat falešný naděje,no a nakonec stejně skončim kde? U toho prvního.Jinak bych to ani nebyla já,Áťa,ten nenapravitelnej případ.Seznamte se.Deja vu?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Gryf Gryf | 8. srpna 2010 v 14:51 | Reagovat

300: Bitva o Áťu :-D
Osud si dělá srandu z nás všech. ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.