Září 2010

Proč (ne)chodit na církevní školu

30. září 2010 v 18:09 | Átina |  Kecy z mojí krychle prázdna
Dojídám čokoládovej dortík, leju do sebe kafe, a děsim ze zítřejšího rozvrhu. Víte, o čem je předmět "etika" na naší škole? Křesťanství, křesťanství a zase jednou křesťanství. Na naší škole je totiž rozdíl mezi náboženstvím a etikou jen... v názvu.

Aneb, proč (ne)chodit na církevní školu.

V tu chvíli mi to došlo...

28. září 2010 v 13:20 | Áťa |  Vlna úžasnosti zaplavila zbytky normality...
Nejdřív jedna dokonalá písnička... Schválně, jestli uhodnete, z jakýho filmu je...

..
Nebyla bych to já, abych zase něco nezvorala. I když... jak dlouho jsem to mohla tajit i bez toho, abych zase nevyžvanila víc, než bylo nutno? Proč mám pocit, že takovýhle věci se dějou jen mně?

...V tu chvíli mi to došlo. Plán o tom, aby to vypadalo tak, že já si vystačím s kamarádstvím, skrachoval. To proto, že občas mám pusu rychlejší, než myšlenky. Vyjela jsem na něj se slovy " tos utekl, abys nemusel odpovídat, jestli půjdeš, a nebo's vážně musel odejít?" - Protože kamarádce by mělo být jedno, že se s ním uvidí až za pár týdnů,nebo let. Muselo to vypadat vážně nenápadně. ... Měla jsem sto chutí mu říct celou pravdu. Ale nemohla jsem.Protože jsem ještě pořád doufala v to, že mu to zatím nedošlo. A to je příběh, milé děti, o tom, jak jsem se začala ignorovat s M.. Aneb, jak to dopadá, když milujete kamaráda, a  jste pro něj vzduch.


Odík, aneb pastelová čmáranice

26. září 2010 v 11:54 | Áťa |  "Kreativní" Áťa
Z malířského stojanu na mě právě kouká pár dní stará kresba. Předlohou pro obrázek mi byl vlastní pes, Odík. Obrázek je hodně načmáranej, ale přesto se mi nějakým způsobem líbí.
Odie by Áťa

Formát A3, pastely Koh-i-noor. A pro větší zobrazení (šak to znáte) klik pravým tlačítkem na myši a "zobrazit obrázek".
Toť vše. Vlastně ne, Copyright, děcka.

"Bonjour!" "Hej, co to žvaníš?"

25. září 2010 v 12:17 | Áťa |  Kecy z mojí krychle prázdna
Francii (teda, víceméně Paříž) jsem si užila až až. Jo, je tam hezky, Francouzi nežijou tak uspěchaně a hekticky, ale bydlet v týhle metropoli bych nechtěla ani za nic. Už jen kvůli tisícovým davům turistů, kteří jsou prostě všude. Vím, byla jsem jedním z nich, ale stejně. Zkusme se na to podívat ze stránky místních obyvatel... Zaprvé, až do nočních hodin si všichni div nefotí 'váš' dům. Zadruhé, je skoro svátek, když narazíte na někoho, kdo šprechtí pořádně francouzsky a neútočí na vás s foťákem. Zatřetí, v Paříži je díky turistické oblíbenosti nechutně draho (i když v Disneylandu víc). Našla bych záporů (ale i kladů) víc, jenže... Mě tohle stačí. Když jsme odjížděli, říkala jsem si jen "Fajn, díky tomu chci do Irska ještě víc..."

Navzdory tomu, jak jsem si Francii znechutila, jsem si pořádně procvičila francouzské eRRR, už jen díky tomu, jak Francouzi neradi mluví anglicky. Dokonce i pár větičkám jsem byla s to porozumět, sice až za chvíli, ale přece. Nejčastější a nejpodstatnější v celém rozhovoru pro mě bylo vůbec ze sebe vydat hlásek a pak už ho jen zformulovat na nenápadné "Bonjour!". Jenže ejhle... Nějak jsem si na to zvykla, a tak, když jsem "bonjour" řvala úplně na všechny, reakce byly asi takové, jako... no, jako v nadpisu.

Anyway... Ačkoliv byla naše průvodkyně tupější než nůž na plech, z pohledu turisty jsem si památky a "atrakce" Paříže a Versailles užila. S kamarádkama a nově poznanejma holkama z gymplu to byla sranda. Teda, víceméně. Děsila jsem se toho, jak se budem s jednou kámoškou snášet na pokoji, a nakonec to šlo. Vewu vzala konvici, a tak jsem vždycky kolem jedenáctý večer šla na kafe. Jediný normální kafe v okolí.(Další věc, na kterou jsem se těšila domů.)

Na každém výletě s touhle Bandou Lam zjišťuju, že používáme nové hlášky. Z minulého roku a splouvání Vltavy to bylo "jak debil", tenhle rok a výlet do Francie přines "jak ďasovci" a "Dyznejlánd". Autorkou prvního je Vewu, "Dyznejlánd" byla výslovnost Disneylandu podle naší průvodkyně, jejíž jméno jsme nesměli vyslovovat sami jinak než "Nataly". Takže, pokaždé, když začala mluvit o tom, jak "Zítřejší výlet do Dyznejlándu bude náročný", celej autobus lehl smíchy...

Never mind. Díky mému novému foťáčkojidnímu kamarádovi jsem si přivezla asi 350 fotek. A ne, nebudu je sem dávat všechny, vážně ne. Už jen proto, že na 40-ti z nich je jen Eiffelovka. Vážně.

Novej foťák ^_^

19. září 2010 v 15:40 | Áťa |  Hlavně nenápadně!
Původně to bylo z nutnosti, protože zejtra odjíždím do Francie, a nikdo mi nemohl půjčit svůj foťák,a tak jsme s mamkou pořídily novej, jen MŮJ... Teď je to moje další závislost. Hned po Pomeranči (notebook), Marskách, kafi a System of a down. Jen jméno tomu čumáčkovi vymyslet, a bude to fájn.

Fotoaparát není zrcadlovka, ale normální obyčejnej digitální foťák značky Nikon. Konkrétně Coolpix L22. Ale to vám asi stejně nic neřekne. Nepamatuju si o něm údaje, jen,že má 3 palcový displej, 12 Megapixelů rozlišení, jo, a je černej. Jestli chcete, jakože nechcete, tak si o něm něco najděte... Kdesi. Nestíhám balit, tak ani odkazy sem nedám. :D 


A protože jsem strašně nedočkavá osoba, a nestačí mi jen Eiffelovka z milionu pohledů, začala jsem fotit už dneska. A jako každej správnej magor jsem vyblejskla co? No svoje oko, přece... :D :)( úpravy kontrastu v PS).By Áťa

Tolik povyku kvůli jednomu šampusovi?!

18. září 2010 v 23:08 | Áťa |  Hlavně nenápadně!
Sedím ve svém podkrovním pokoji u táty. Mám pučený ségřiny sluchátka, takže neslyšim televizi, jejíž neidentifiokvatelný kanál sleduje má drahá nevědomky na ajsko píšící sestřička. Poslouchám The Beatles.Přemýšlím nad tím, že jestli mi ještě nějaká spolužačka řekne,že se jí líbí náš nový spolužák,šampus století, tak asi spáchám něco hodně ošklivýho. Zločin to bude. Mu-a-ha-há! *ďábelský úsměv*

Začalo to mým dnešním a víceméně od začátku roku častým příchodem na facebook, kde si kamarádky začnou vylejvat srdíčka v chatovacím okýnku (vražedná toť věc.. x_X). Dneska odpoledne jsem strávila vymejšlením nenápadný akce na něj, protože kamarádka si nevěděla rady. Večer přišla další, a nezávisle na sobě mi i ona řekla, že se jí asi líbí. Bože, holky, kam jste daly oči? Vždyť vypadá jak Justin Bíbr! x_X Víceméně poslední týden dělám průzkum, kolika holkám (celkem z 19-ti) se on líbí. Rychlejší, než abych jmenovala ty,kterým ano, je, když vám řeknu, kolika holkám ne. Nanejvejš 5-ti. Z toho pár jich je zadanejch a ten zbytek tvořím já s kamarádkou. Jenže obě máme něco "rozděláno", a tak se ani my počítat nedáme. Je to tím,že je vážně tak úžasnej, a nebo je to silným nedostatkem vyrovnané třídy holky vs. kluci, a tak po tom šampusovi za dva měsíce neštěkne ani pes? Necháme se překvapit.

A teď něco jen mého osobního, pro co se nehodí psát další článek, ale já to musím, prostě MUSÍM napsat. Varování: jsou to jen a jen mé bláboly.

Zase ten facebook! Skvělý. Ačkoliv se s jistou osobou už asi půl roku nebavím, mám s ní pořád nechutně věcí společnejch. A co hůř, kdyby nám to oběma vyšlo, dneska jsme se mohly potkat na jednej akci. Ne, že bych hned zdrhala, ale jejím přístupem by to přidělávalo počet zločinů. Už kvůli Ell. Já osobně si za to můžu asi sama, ale jí to dělat nemusela. Mimochodem, hádat se a nebavit se spolu kvůli klukovi je blbost. Jenže co hůř, další týpek na obzoru. Stáhněte plachty... Jdem se potopit. A nebo jí to třeba dojde. V což už ani nedoufám. A ta loďka se udrží, a nebo vzlítne. Každopádně Francie bude masakér.

"Hurá akce"

17. září 2010 v 22:50 | Áťa |  Vlna úžasnosti zaplavila zbytky normality...
Taky tak milujete "hurá akce"? Myslím tím to,že se třeba v 9 ráno vzbudíte, najednou vám přijde SMS a v 10 ráno už sedíte ve vlaku směr Praha, jen proto,že se kamarádi rozhodli pro omrknutí pár obrazů pro jejich nový byt a vy u toho prostě nemůžete chybět?

...Tak přesně takhle vidím zítřek.Né, že by byla v plánu výstava,nebo tak,ale po dnešku a dvojitém pozvání mě napadlo tuhle hurá akci uskutečnit. Aneb, "Lamky na discu :D". V podstatě název mluví za vše, s kamarádkou máme zejtra nenápadně přepadnout kamarády, a jít s nima na kalbu. Říct jim to hodinu předem, sbalit pár blbostí do kabelky a jet. Hurá akce to byla v podstatě i pro kamarádku, ale když jsem jí o tom plánu říkala, bez váhání kejvla. Snad to tak vyjde se všema... :)

A jak jsem se k pozvání na "hurá akci" dostala? No... O:) V podstatě celý odpoledne jsem strávila hádáním se s kamarádem, o tom,že já jsem hrozný "prtě", co se týče věku, a on zase hroznej "prcek", co se týče vejšky. A kupodivu, tohle téma se dá rozvinout na pár hodin... Bavilo mě to, nehorázně.A on mě bavil. Nakonec jsme skončili na autobusáku, seděli na lavičce, a po chvíli přišla starší pani, že by si jako,že ráda sedla. Po chvíli další pani, z druhý strany.A tak jsme se tam na sebe mačkali jak idioti, a nevím, odkdy tohle miluju, ale ty pohledy, co jsme si vyměňovali, byly totálně nejlepší. Po chvíli jsem to vzdala, a nechala ho mezi těma dámama. Za chvilku mu došlo, že jsem k němu pustila sednout další pani, a tak šel za mnou, chudák malej. No, a nevím proč, ale zase mi zopáknul (včera večer se ptal taky) dotaz, jestli nechcem přijet. No, jenže já měla původně v plánu jet k tátovi říct všem pápá předtím, než odjedu na tejden do Francie. Ale tak... To zmáknu v neděli... ;)

Už jsem psala o tom, jak se mi do Francie se školou vůbec nechce? Už kvůli němu, kvůli tomu,že budu asi 5 dní zavřená s tlupou maníků, z nichž ta nejlepší z nejlepších kamarádek bude chybět, bude to hekťák, a... No, díky Francii jsem si dnešek tak užila, a bude to i zkouška, jak moc mi bude chybět...

Doufám,že zejtra to vyjde. A já si tu "hurá akci" užiju. A kdyby ne... Tak aspoň budu vědět na čem jsem... Protože to se sebou vidím bledě, zase miluju písničku "Love is in the air", což je více, než podezřelé..


Nenapadá mě titulek. Takže, "Bez nadpisu".

15. září 2010 v 18:59 | Áťa
Ave, drahuše.
Dlouho jsem tu nebyla. A upřímně, je mi to jedno. Nějakým způsobem se mi vytratila nálada na psaní depresivních zvrhlostí, a na zamilovaný kecy zase asi nemáte náladu vy. Dokážou sice povzbudit náladu, ale... Zas tolik si jich taky nezasloužíte. :D Ne, kecám, jen jsem se sem nechtěla dokopat.

V úterý se naše škola stala zprostředkovatelem charitativní sbírky, a naše třída se navrhla, že budeme chodit po městě a propagovat. S kamarádkou jsme vyfasovaly asi 35 srdíček, a šlo se. Díky ochotě kolemjdoucích lidí jsme je za hodinku měly vyměněná, a tak jsme už v půl desátý ráno šly domů. Hřeje to, dobrej skutek udělán, a třeba zrovna díky nám si budou moct děti v dětském domově hrát na novém hřišti postaveném za peníze, které jsme z akce vytěžili.

...V posledních dnech jsem byla nakažena nechutně skvělou náladou, a protože jsem člověk hudbou posedlý, nevadí mi poslouchat stále nové a nové písničky. Teda, víceméně svůj Playlisto obměňuju, ale System of a down tam jsou pořád. Aktuálně je u mě novinkou Tomáš Klus (víceméně)... A jestli vás to aspoň trochu zajímá, checkněte tyhle videa... Líbí se mi,že je mu rozumět, co zpívá. A má nádhernejch hlas.


A ještě jedna... Sice ne textově tolik pozitivní, ale ten hlas to dorovnává... Jéj, prostě se mi líbí. :)

Áve, Áťa :)

Mít v uchu flash je sranda

12. září 2010 v 17:13 | Áťa |  Vlna úžasnosti zaplavila zbytky normality...
... A fotit ho je ještě větší sranda. Nejlepší jsou vždycky mamčiny hlášky typu "Jsi blbá, Átino, žejo... jsi ty vůbec moje dcera?" :D
Když jsem si do ucha nacpala hřebík a chodila s ním po bytě, proklínali mě všichni, a ségře je doteď blbě, když mě vidí, jak si ho vyndavám z ucha. A nemusí to bejt hřebík, stačí normální roztahovák.
Flash
Současný má 8 mm, naposled jsem díky němu měla zánět.Ale protože "komu není rady, tomu není pomoci", nacpala jsem ho do ucha znova. Bad Áťa :D... A abyste neřekli,že to je fake, tak tady je ještě fotka samotnýho roztahováku a taky štětec, kdybyste to nepoznali. A ano, vím, že jsem magor.
Flash
štětec :D
Ave, Áťa


Ideální večer. Skoro.

11. září 2010 v 23:39 | Áťa |  Vlna úžasnosti zaplavila zbytky normality...
Sedím u Pomeranče s aromalampičkou, svíčka dohořívá, její zatím ještě silná energie tepla proudí nahoru a z kalíšku plného vody se pomalu odpařuje jeden obláček páry za druhým. Z druhé strany Pomeranče zase svítí lávová lampa. Modré bublinky si plují sem a tam, mini bublinky ignorují gravitaci a lítají si ze strany na stranu. Do toho se mi tu z Pomeranče line hudba, na kterou mi včera posílal odkazy Marty, a tak mám zase něco nového,uklidňujícího a naprosto perfektního k tomu, aby jste u počítačů v 11 večer neusínali.
       


Ideální večer k tomu, abych se vrhla na retuš,rozuměj ničení fotek v Photoshopu. Ta ananasová vůně, která mě omamuje už pár hodin k tomu přímo svádí. Právě si barvím obličej na zeleno, kdež tu najednou něco přeřvává hudbu Plain White T's... Ano. Ohňostroj z kalby, na které jsem mohla být a společensky se unavovat, kdyby nebylo zákeřné rýmičky. Smrtelná nemoc je to sice jen pro polovinu populace, ale i tak jsem ráda, že tu mám záchrannou tunu kapesníčků, kapek do nosu a eukalyptového smradu, díky kterému je mi od rána blbě.Nemám to fetovat, žejo.

Jak moc je slyšet bublající vodnice? Včera jsem si totiž chytře koupila uhlíky s tím, že si jí dám dneska večer, až přijdu z kalby,všichni odejdou a já budu koukat na Requiem za sen. Jenže jsem nepočítala s tím, že budu mluvit jako klaun a budu ráda, že se nadechnu. A protože jsem před chvílí objevila účinnost Olinthu, nebo jak se jmenujou ty kapky (ne,vůbec jim nedělám reklamu)... Dala bych si. Tabáky přivezené z Tunisu jako by na mě volaly... Zkoumala jsem rozdíl mezi dovezeným tabákem a koupeným tady. Pokud máte tu možnost, donuťte příbuzenstvo, aby vám je přivezlo, protože rozdíl je nejen ve výdržnosti, ale i kvalitě a chuti. Nebo to možná moc hrotim. Každopádně se ptám... Jak moc velká by tu byla pravděpodobnost, že vzbudím mamku spící o dvě místnosti dál?

Když mluvím o skoro ideálním večeru, patří k tomu i to, že tady postrádám 4 lidi. Nejen, že je smutný, když máte vodnici se dvěma šlahounama a kouříte sami, ale náladu mi kazí i fakt, že jsou kdesi v tahu, na tý oslavě, jejíž ohňostroj před asi 2 minutama přestal, nebo... no, to je jedno. Zase jsem se moc rozkecala, a to není dobře.

Skvělý. Nakonec jsem skončila se Scary Movie 4 a ještě předtím, než začnu koukat na tu šílenost, musím dojít se pesem. Za výběr filmu asi může výměna oleje v aromalampě, mandarinka zapříčiňuje to,že si skazím tuhle relaxační chvíli.
Už aby byla Mar-i doma z nemocnice, těším se na ní naprosto neskutečně. Nejen,že za ní musím chodit se psem, ale zrovna dneska by se mi hodila jako náhražka těch 4 lidí. Dokonce i se sourozencem si lze rozumět jako s nejlepším přítelem. A to ona je.