Říjen 2010

Mrzí mě...

28. října 2010 v 19:54 | Átina |  "Kreativní" Áťa
Mrzí mě...
Mrzí mě, že jsem tě poznala
Mrzí mě, že jsem ti věřila
Mrzí mě, žes byl tak milej
Mrzí mě, žes byl Dokonalej
Mrzí mě, žes mě znal víc, než kdokoli jinej

Proklínám Ji
Tu, co vzala mi naději
v Tebe
v poznání sama sebe

Neřekl's nic špatnýho
nic, co by mě žejo, ranilo
Neřekl's vlastně vůbec nic
a přesto...
Mrzí mě,žes nebyl natolik blbej, aby sis myslel,že mě to mrzí...

//Odkdy jsem tak... no, šak víte?

Black balloon

27. října 2010 v 15:12 | Átina |  Hlavně nenápadně!
The Kills- Black balloon
Na tuhle písničku jsem si vzpomněla díky kamarádce, která má hlas jako zpěvačka The Kills, a tenhle song umí zazpívat/zahrát naprosto dokonale a autenticky. Plus fakt, že ta písnička je sama o sobě naprosto dokonalá.

Tak.
Konečně mám chvíli čas, tak pracuju na novým looku tohohle kumbálku. Představuju si něco zeleně/fialovýho. "Jop, to bude fajn. Dokonce moc fajn!" (Asterix a Kleopatra)

Mimochodem,
včera jsem byla s kamarádkou nakupovat. Ale ne hadříky, nebo podobně, nakoupily jsme 4 litry malinovky. Ne, nedychtíme po malinově sladkém opojením šťávou. To jen,že jsme nejdřív šly koupit Sangrii (ovocný víno) a vodku, posléze jsme šly do knihovny a tam v šatně,když si tam kamarádka dávala batoh, vedla konverzaci se správkyní,která batoh ukládala do přihrádky:
"Moc s tim batohem neházejte,prosím, aby se v něm ty věci nepotřískaly."
"Ježiš, vy máte ten batoh těžkej. To to takhle taháte do školy?"
"Nene, ale já jen... No, jen ze školy."
"Nemáte tam skleněný lahve?"
"Malinovka!" *andělský úsměv*

Anyway,
napříč tomu,že se mi nehoráznym způsobem horší průměr známek ve škole a jsem hodně v háji, mám nehorázně šťastnou náladu. Teda, svym způsobem.
...
Nevím, jestli se dva dny volna dají považovat za prázdniny, ale faktem zůstává, že mám nehoráznou spoustu času. Kdybych tu ještě měla kafe, kamarádky a toho nehorázně pěknýho týpka, kterýho jsem včera potkala, byla bych maximálně spokojená.
 A teď doufám,že zkoumáte obrázek napravo, protože je ženiální. Určitě na něj mrkněte na DeviantArtu, ve větší velikosti je ještě hezčí.

Jak tak přemejšlim nad tim, co jsem tu ještě chtěla odprezentovat, napadá mě, že jsem včera byla na Počátku. Upřímně...
Ten film má něco do sebe. Hodně se mi líbí nápad, obsazení (celej film jsem slintala nad Arthurem), efekty absolutně dokonalý, a k tomu hudba Hanse Zimmera? Ještě jednou, prosíííím. Už se těším, až to vyjde na DVD, a doufám, že to nenadabujou. S titulkama je to perfektní, plus, Leonardo DiCaprio má hrozně hezkej hlas, kterej by byl dabingem zničenej.

Jo, a pokud jste ještě neviděli Šestý smysl, určitě mrkněte i na něj. Moc lekaček tam není, ale na konci filmu budete nechápavě koukat a řeknete si, proč vám ta informace nedošla už na začátku. Možná. Anyway, určitě to stojí za to :)

"Nejnabitějším dnem týdne je vždy zítřek"

25. října 2010 v 19:15 | Átina |  Vlna úžasnosti zaplavila zbytky normality...
Aneb, španělské přísloví. A výstižnější víc, než je mi příjemno.

Poslední 3 týdny každej večer nedělám nic jinýho, než se učím. A výsledek mého snažení? Utekl. Stejně mi víceméně ze všeho vychází trojky. Ale to je jedno, známky nejsou všechno... I hope so.

Čim dál tim víc článků, co napíšu, končí v Rozepsaných, nebo rovnou ve Smazaných. Možná jsem víc sebekritická. A nebo ne. Asi mi konečně došlo, že většina mých článků by se na DA dalo zařadit do Scrapbooku. Mimochodem, na DA začínám chodit víc, než na Facebook. A tahle závislost se mi silně líbí.

Pomalu zjišťuju, že jsem totálně bez nápadů- jak na práce s úpravou fotek, nebo s tvořením grafiky, tak třeba s vymejšlením nápadů na akcích. Čím to je? Upřímně, jsem totálně unavená. Už ani o víkendech si nedokážu odpočinout, a od začátku školy se v noci probudím průměrně 7x, už jen proto,že se mi buď zdaj noční můry, nebo kontroluju, jestli jsem nezaspala. Celý dny řeším jen školu, nebo ostatní řeší mě, a upřímně, už mě pěkně se*e, jak všichni řeší buď moje příjmení, nebo to,jak jsem vysoká. Kdybych to neřekla, tak si ani nikdo nevšimne toho, že mám 180 cm.

Zase odbíhám. Zítra mě čeká písemka z francouzštiny, občanky. Odpoledne musím na rehabilitaci, a večer jdu se ségrou do kina. To je jedinej světlej bod celýho tejdne. Prázdniny jsou zabitý. Sakra, jak to tak čtu, tak jsem pěknej pesimista. Nebo nutně potřebuju na pár dní vypnout, naložit se do lihu, zakalit, poznat nový lidi, zasmát se s kamarádama a konečně vyřešit věci, který mě štvou.

Anyway... Už tejden mám v plánu mrknout na Šestý smysl. A dneska bude konečně den, kdy na to kouknu. Protože bagr.

P.S.: Už jsem vám říkala, že jsem vyhrála šachy nad tátou, což se dá přirovnat k pravděpodobnosti toho,že se vás právě teď sluníčko sedmitečný snaží majznout krumpáčem?

Nos mi říká,že už bude zima

21. října 2010 v 16:19 | Átina |  Hlavně nenápadně!
Nos mi říká, že už bude zima. Ne, vážně nevlastním jasnovideckej nos, já jen... Už zase přecházím na mód, kdy musím tahat v kapse tunu kapesníků, protože přecházím z venku z tý kosy dovnitř do tepla, a mam z toho rýmu jak prase  a podobně... Takže, podle mě bude zanedlouho zima. S velkým Zet.

Včera jsem byla odpoledne vyvenčit psí obludku, a měla jsem pocit, jako by zároveň s dešťem sněžilo. Přeháňky v podobě hybrida mezi deštěm a sněhem. To se mi nelíbí. Už aby bylo všechno zasněžený. Nehorázně se těšim na zimu. Už jen proto,že matikář bydlí 30 km od města a s prvním sněhem jsme minulej rok neměli matiku, protože se odtamtud nebyl schopnej vyhrabat.
Ale to zase odbíhám od tématu. No,takže, v záchvatu, že bych se taky mohla zejtra ráno probudit a všechno by bylo zasněžený jsem včera navečer popadla psa, foťák, a šla jsem k jednomu z místních rybníků. Vzhledem k tomu,že moje drahá sestřička aktivně vrátila mamce paměťovku jsem neměla moc místa v paměti, takže jsem zase bez fotek, ale tak... Never mind.

Zase obnovuji v plné míře svoji flashovou závislost (před pár týdnama jsem slíbila,že už si do ucha cpát roztahováky nebudu). Před Vánocema si koupím červený a bílý Fimo, a udělám si flash alá Santa. To já jen,když už jsem u tý zimy.

First snow flake
Taky tak milujete, když vyjdete z domu a do obličeje vás praští ledový vánek? To je další věc, na kterou se nehorázně těším. Z ročních období mám celkově nejradši zimu, už jen proto,že je... no, zima.

Dokážete cítit vůni čerstvě napadaného sněhu? Vím, vločky jsou jen zmrzlé kapky deště, ale i tyhle kapky dokážou být svěží, čisté a krásné, dokud nespadnou na zem a nerozpustí se. Nebo někomu neskončí za krkem. Brrr. Jen na to pomyslím, a hned mám husí kůži.

Až bude zima, budu na ní nadávat. Budu se těšit na léto. Ale to k tomu asi patří. Pointa? Utekla.

Some news...

17. října 2010 v 21:11 | Átina |  Vlna úžasnosti zaplavila zbytky normality...
Z tématu "taneční" už mi pěkně hrabe. Nikdo neřeší nic jinýho, a tak jsem si v záchvatu koupila botky, co bych do nich mohla nosit...ale je to až za rok. No, nevadí, unáhlený nápady se občas povedou...ale to nemění nic na tom,že mi z toho hrabe. Všude jen taneční,taneční a zase taneční. Dokonce i babička se o nich domákla,a to by mě zajímalo, z jakýho zdroje,sakra! Achjo... Ale co no, tohle se nějak přežije,a díky mému ultra-mega-ujetému tanečníkovi by to mohla bejt sranda... Nejvíc se těšim na to,až bude mít rukavičky... Ale to už se opakuju. Každopádně tohle považuju za stresovou situaci číslo jedna.

Situací číslo dva je zítřek. Proč? Protože píšem 4 písemky -_-. Plus první už nultou hodinu... Nevim, kompy se daj přežít ( i když to s písemkou z nich vidim více než bledě), čeština víceméně taky, ale horší to bude s francouzštinou a zemákem... Achjo. Jenže nenápadně k žádnýmu doktorovi nejdu, tak si to tam odsedim všechno. No, a díky buzeraci se známkováním na netu, ve kterym se učitelstvo nechutně vyžívá... No, můj průměr se horší. Měla bych máknout a ne tu sedět, pít kafe a psát. Eh... Ne,díky.Ani mě nehne. (Občas si říkám... proč jsem na ten gympl lezla?!)

Jo,a jsem se rozhodla nenávidět svoje brejle. Dioptrický. Protože mi došlo,že v nich mám strašně přísnej a nudnej obličej. Chybka nastává ve chvíli,kdy je sundám, protože na levý oko mám 1 dioptrii a na druhý 0,5. To neni tak hrozný,ale víte, jak mě to nevidění štve, když holky slintaj nad ženiální týpkem, a já ho vidim rozmazaně?! (:D) Budu to muset přežít...Ale to nic nemění na tom, že  nenávidim. Fakt.

Taky mam čim dál tim šílenější sny. Buď po mě jde masochistická žehlička, nebo se snažim zabít bandu šílenejch kelímků na jogurt. Zajímalo by mě, co by na to řek snář.

Taneční? To bude něco...

15. října 2010 v 16:17 | Átina |  Hlavně nenápadně!
Od začátku školního roku se u nás ve třídě neřeší nic jiného, než taneční. Přihlášky tam totiž musíme podat co nejdřív, aby tam ještě bylo místo. A sice se tam razí až za 9 měsíců, ale šílení po sehnání tanečního partnera začalo už teď.

Prvním úkolem bylo sehnat vyššího kluka. To by nebyl takovej problém, kdybych neměla 180 cm :D Docela mi z toho už začalo hrabat, protože málokdo je v 15-ti takhle vysokej....ale nakonec se povedlo. Ptala jsem se kamaráda, co sice pořád zkoumá, jestli nejsem o cenťáček vyšší než on,ale řekl jo a... my dva budem ženiální. Měla jsem na něj zálusk, a od tý doby, co je jistý,že budem spolu, mi kamarádka předhazuje, ať na něj kašlu. Ptala jsem se proč, a ona nakonec, že by s ním chtěla bejt taky... O-M-G. Jako bysme se tam neměnili :)

No, a díky tomu,že tam mám s kym jít, se tam nehorázně těšim. Už jen proto,že chci toho kámoše  vidět v rukavičkách :D Ale mám v plánu to začít brát vážně. Nekecám.Fakt.

But...
Za tenhle tejden jsem napsala 5 článků. Všechny skončily v rozepsaných. Nevím čím to,ale nějak jsem neměla nápady na ženiální témata. A když už jsem něco napsala, nebyla jsem s tím ani trochu spokojená. Neříkám,že tohle je o moc lepší,ale řídím se tím,že když si ten článek přečtu za týden, bude mi muset připadat pořád stejně dobrej. Nebo klidně lepší...Ale nic pod.

Další z mých neuspořádaných myšlenek putuje do kumbálku, kde sídlí témata, ke kterým vymyslím pár vět. Ty se mi líbí,ale na to,aby se z toho dal napsat článek, to nestačí. Tak si tu píšu ty krátký odstavečky, co spolu víceméně nesouvisí.A když jo, tak mam v plánu je nějak zvýraznit. Jakože patří k sobě.
Takže... Konečně za chvíli zase bude zima. Už se těším. Na to, jak bude všechno zavátý tou krásně běloučkou vrstvou sněhu, a dokud neprojede auto a neudělá z toho hnědej hnus, bude to nádhera. Taky na to,až bude moje psí obludka do sněhu rejt čumáčkem, a pak bude mít kompletně bílej čenich. To se to bude fotit :) V podstatě miluju zimu víc než jakýkoliv jiný období, až na to, jak bude pořád tma. Na to jsem si vzpomněla dneska ráno,když jsem vstávala v 6 ráno a zase byla tma. Kdyby mi budík nepřipomínal,že už je 6 , připadalo by mi to jako tma ve 2 v noci. Ale ne,nebudu si stěžovat, pořád jsme na tom líp,než třeba lidi v Norsku. Což mi zase připomíná, že jsem četla Dívku s pomeranči (příběh z Norska). Vřele doporučuju... Nádherně napsaný.

Tak. Zase jsem skončila jinde, než jsem chtěla. Přesně jako dycky. Nekecám.Fakt.

He told me: "Do it!", aneb Výkřik

13. října 2010 v 20:07 | Átina |  "Kreativní" Áťa
Mhm... Dlouho na mé poměry jsem se tu neukázala. Za to jsem se vrhla na kreslení, protože jsem si řekla, že nějak nové tužtičky využít musim. Tak... Neustálený název to má "He told me: "Do it!", aneb Výkřik"... text byl původně tužkou,ale nebyl moc vidět, tak jsem to předělala... a ať už nekecám, tady ten výsledek máte...

Výkřik by Áťa
Velikost "obrázku" je A3, takže by se ani do skeneru nenacpal... Toť jen k vysvětlení, proč je to vyfoceno foťákem.
Použity jsou tužtičky HB, 4B a 8B, jo, a tenký liháč.
Ne, že bych si myslela, že to někdo bude kopčit, protože to vskutku veledílo neni, ale přesto... Copyright, kids :)

P.S.: Význam obrázku nechám na vás, mě to přijde, jako by se ten člověk snažil obhájit před Bohem, že ho to "ďábel" donutil udělat... Ne,že by tohle křičel jen tak. A protože ho ruce tahaji dolů, možná to nebyl sebevrah...

Tak. A zase mizim. "Hope you like it... "

Vrátit se zpět v čase

9. října 2010 v 23:28 | Átina |  Vlna úžasnosti zaplavila zbytky normality...
Pročítala jsem ze zvědavosti blogy mladších blogerek (a blogerů), a říkala jsem si jen, jestli jsem byla v tomhle věku taky tak nezkažená, upřímná, naivní, a přece jiným tolik podobná. Nebyl tenhle věk přece jen nejkrásnější? Problémy politiky, kriminality, školství a jiného mi byly upřímně jedno, když jsem skoro ani netušila, co to třeba ta politika je. Zajímalo mě víceméně jen to, jestli půjdu po škole ven s Janičkou, nebo Kubíkem.Kéž bych tenhle věk vrátila zpátky... Nebo si ho aspoň víc užila :/

Pamatuju si,jak mi ve druhý třídě nešla násobilka. Ale co, tohle v pohodě přebila moje první dvojka. Z matiky. První třída, a já se rozbrečela, že mi rodiče zakážou televizi (mobil jsem tehdy ani neměla :)). Kdybych jen tušila, že o 8 let později budu dvojku z matiky uctívat a né-li načínat šampus pokaždé,když jí dostanu.

Jak jsem se kdysi (no,před 7-8 lety) dokázala sebrat,vzít jeden klíč na řetízku, a zmizet na celej den pryč s kamarádama na hřiště. Pokaždý jsme si tam jen hráli,houpali se na houpačkách, a neřešili, jestli se někdo objevil na Facebooku, ICQ (jestli tyhle služby v tý době vůbec existovaly :)).Čas nám byl totálně jedno, šli jsme vždycky domů, až když se začalo stmívat. Teď? Bez mobilu se radši ani nehnout, a přijde mi,že kdybysme neměli vodnici, litry kafe a litry alkoholu, nedokážeme se ani pořádně bavit... Což je smutný.

Ještě lepší vzpomínku mám ze školky, kdy jsem nemohla pochopit, proč si na svatbě novomanželé dávaj pusu. Přišlo mi to jako trest, a děsila jsem se toho, jestli budu muset dát někdy někomu pusinku. Teď? :D O:)

Vzpomínám na to, jak jsme měli internet přes pevnou linku.To byla tehdy sranda, vždycky, když byl někdo na internetu, tak se nedalo volat, plus fakt,že se připojení vytáčelo strašně dlouho... Teď nadávám, když se mi stránka načítá dýl,než 5 sekund.

Jen takovej úryvek toho, co mě teď napadlo. A dost už bylo nostalgie, jdu se vrhnout na oxidy,hydroxidy,sírany a soli. -_-

Circle, aneb hrůza a děs po osmé

9. října 2010 v 15:47 | Átina |  "Kreativní" Áťa
Když už mám foťák, fotím každou blbost. Opravdu KAŽDOU. A tak nesmí chybět ani obrázek, co jsem "malovala"sice nejmíň před měsícem,ale dokopala se ke zveřejnění až teď.

Úpravou je jen rámeček a odstranění našedlého nádechu.
By Áťa
Formát A3, pastely.
Jakákoliv kritika vítána, jen mě ukamenujte... ;D

Shhh...

9. října 2010 v 0:06 | Átina |  Hlavně nenápadně!
Shhh... Ať tě nikdo neslyší. Nenamlouvej si,že nikomu nic neříkáš... I kdybys mlčela, oni si to domyslí...Shh...
Shhh...
Za minulostí jsem udělala tlustou čáru.S hvězdičkama na okrajích. Jenže...
Minulost je jako bubák (každej má svýho bubáka, co ho děsí, ne?), kterej se za tebou plíží, a každou novou vzpomínkou zmenšuje,každou vzpomínkou na minulost zvětšuje. A když to nejmíň čekáš, tak na tebe vybafne. A podle toho, jak moc jsi přemejšlel nad minulostí je jeho útok silnější. Tak... Shhh...

To je jedno. Někdo o tom řekne doma, někdo to vytroubí do světa na Facebooku... já to píšu sem.

Nikomu jsem to neřekla, ale... Myslím, že můj sen o tom, být jednou grafičkou...skončil. Měla jsem totiž vymyslet pro "macešino" Mateřské Centrum vymyslet záhlaví na webové stránky. Po několika zavržených nápadech už jsem to pomalu vzdávala...Ale pak...Napadla mě nástěnka s fotografiemi města, aktivit a podobně. Patlala jsem se s tím asi 3 hodiny... Už mi z toho cvakalo, ale měla jsem ženiální pocit, že se to povedlo, a že to bude oceněno.
Fajn.
Byla jsem vyhozena. Že prej se to macešině kamarádce "moooc nelíbí...". Dala jsem do toho všechno. A ono se to "moooc nelíbí"? Skvělý. Nakonec z tý kamarádky vypadlo, že sama si už to záhlaví udělala. Takže nejen, že mě vyhodila, ale já jsem se s tím dělala zbytečně.
Vím, z jedný blbý zkušenosti se nemůže odvíjet naprosto všechno. Jenže... tohle byla moje první zkušenost, kdy jsem se nepatlala jen se záhlavím pro samu sebe, a navíc... Baví mě něco tvořit, když z toho pak má někdo radost. Ale tím, jak mě vyfuckovaly...
Shhh,baby...