Neříkej mi nic...

4. října 2010 v 15:26 | Átina |  Vlna úžasnosti zaplavila zbytky normality...
Od soboty bych si na akcích měla na čelo lepit papír s nápisem "Nenalejvat mi!"... A kdo by čekal, proč? Protože jsem se v sobotu zlískala jak debil. To by až tak nevadilo, kdybych přitom kamaráda 16x neposlala do prdele, neječela na všechny, že Martyho nenávidim, nesekla sebou cestou na dvou schodech, pak na všechny ječela, že toho blbečka miluju, a pak... Mi toho Jelzina sebrali.

Tahle akce byla na průsery jedinečná. A kupodivu já ani v jednom z nich neměla prsty. To se často nestává. No, každopádně, měli jsme tam dvě vodnice. A kamarádka zná, že já vždycky leju popel z uhlíku do vany. U ní to ovšem mělo trochu fatální následky, a to proto,že do plastový vany ta lama hodila i uhlíky, ještě rozžhavený... Dovedete si představit ty vytavený, černý kolečka ve vaně? :D Vzala na to savo. Jenže se jí trochu rozlilo po podlaze v koupelně, a tak, když dávala vodkou politej ubrus do pračky, trochu se nabarvil. Takže, na vínově červenym ubruse je asi 30 cm dlouhej, křiklavě žlutej pruh.

Jinak si myslim, že to byla povedená akce, jen jsem nemusela tolik pít. Ono by to nevypadalo tak strašně, jenže jsem s kámoškou byla jediná, kdo tam do sebe naklopil litr Sangrie na ex...
Díky tomu jsem se v neděli ráno nenápadně vytratila domů (no dobře, zas tak nenápadně to nešlo), a s nechutnym pocitem provinění, že jsem se tam jako jediná nasosala jsem se nikde radši moc neukazovala. Aneb, nedávejte dětem do ruky flašky s chlastem.

Mimochodem, vim, že vám to je jedno, ale titulek je:
1.) Součást textu písničky, která se nachází vpravo v menu.
2.) Stav, ve kterym se právě teď nacházim s Martym. Ano, sarkasmus je mojí silnou stránkou pouze ve chvíli, kdy je mi to jedno.

Ale... Odpoledne jsem vyrazila s obludkou ven, fotit. Sice moc fotek neni, ale... :)

By Áťa
By Áťa
Tak. Mám ještě spoustu práce, počínaje ájinou, bižulí,matikou a konče frájinou a chemií. Grrr... x_X
Ave, kids, Áťa :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Petra Petra | Web | 4. října 2010 v 15:51 | Reagovat

Pěknej článek :)
Zlískat se jednou za čas nikomu neuškodí :)

2 Blackness Blackness | Web | 4. října 2010 v 15:56 | Reagovat

Když to tak čtu... tak mi to připomíná jeden večer, kdy jsem do sebe naklopila flašku rumu... běhala po městě.. a zastavila se až před jeho barákem, kde jsem sebou flákla a usnula... Pak, když mě kamarád táhl domů, křičela jsem nacelé město jak je život nespravedlnej.. jak mě nikdo nemá rád jenom moje máma..

Ach.. držim palce, aby se po vašem městě nerozběhli pomluvy... jako to bylo tenkrát u mě.. a hlavně se s kamarádem usmiř..

3 enigma enigma | Web | 4. října 2010 v 17:00 | Reagovat

Fotky sa Ti naozaj podarili, škoda len že na tej druhej ešte nie je to lístie tak pekne krásne jesenne sfarbené :-).

4 enigma enigma | Web | 4. října 2010 v 17:19 | Reagovat

To som si myslela aj ja keď sme nimi začali platiť. Ale teraz už pomaly zabúdam hodnotu tých našich minulých slovenských korún :D a myslím len v eurách.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.