Prosinec 2010

Never say never

29. prosince 2010 v 11:37 | Átina |  Vlna úžasnosti zaplavila zbytky normality...
Never say never and never say forever.
Přeloženo jako Nikdy neříkej nikdy a nikdy neříkej navždy.

Proč?
Jsem znechucena. Tím, jak už i moje anti-bárbínoidní (neříkám, že všem takhle hrabe, ale procento je furt větší než polovina) kamarádky používají výraz BFF aka Best Friends Forever.
Kdo řekl, že nejlepšími kamarády budeme do konce života? I život někdy skončí, tak o výrazu navždy bych skoro raději pomlčela.
Celkově, neplatí to jen u kamarádů, je ten citát (?) docela pravdivej. Teď říkáte, že byste se nikdy neodstěhovali třeba do Austrálie. Osud má jiný plány, a tak se zrovna tomuhle za 20 let můžete smát na farmě poblíž Melbourne.
To je jedno, zase moc uvažuju.

Je hezký, jak všichni plánujou nehorázný kalby na Silvestra. A já? :D
Tenhle rok já plánuju litry coly, kila chipsů, aspoň 4 horory a soukromou diskárnu s Adél u mýho taťky. Výhoda toho je, že jeden soused bude tou dobou válet šunky na Srí Lance, a z druhý strany dům prodávaj, a táta s famílií bude pryč, takže repráky pojedou na 100%. Bude to ušorvoucí nářez. A já se těšim jak malá, i když nebudem mít ani kapku alkoholu... Zjistila jsem totiž, že když se opiju, tak mam depresivní kecy, což se mi trošičku nelíbí :D

Měli jste někdy chili papričkovou horkou čokoládu?
Já včera skoro jo. Chtěla jsem na něj jít v nejbližší době s S., a tak jsem se včera s Adél vypravila do oné kavárny vyzkoušet, do čeho to chci jít. Už jsem byla rozhodnutá, že si tu chili-čokoládu dám, ale když přišla servírka, já se zeptala, jestli to pálí, ona mi odpověděla, že to pálí nehorázně, rychle jsem si to rozmyslela. Takže to nechávám na "rande" s S., a jestli na něj budu prskat čokoládu... Tak mě zabijte rovnou -_- :D

Btw.. Zjistila jsem, že díky následující písničce jako by mě šlehla bičem básnická múza, takže píšu a píšu a... píšu...

A pak to dopadá takhle..  

Po večerech čekám
Až přijdeš
Až mi svůj úsměv věnuješ
Řekneš
Jak šíleně mě miluješ

Kdysi jsem si tě
nevšímala
Co bych teď za to dala
Vidět tvoje oči zářící
Úsměv se smějící

Jenže vím
Že už nikdy nepřijdeš…

Áťa
P.S.: Stal se ze mě bazilišek, kterej vám za jakýkoliv kopírování tvorby bude rvát hlavy. To píšu proto,že jsem před pár dny na jednom blogu našla svůj výtvor. Pěkně mě to vytočilo. A teď to jdu napsat do horního boxu. Grrr...



Zvláštní

22. prosince 2010 v 8:39 | Átina |  Vlna úžasnosti zaplavila zbytky normality...
Šla jsem spát v půl jedný ráno. Ještě ve dvě hodiny ráno jsem koukala na mobil. Probudila jsem se v 7:10. Divný je na tom to, že jsem nezaspala. Už totiž máme prázdniny a já takhle vstala dobrovolně... Keks by řekla, že to může znamenat jenom jedno... Buď jsem nemocná, a nebo zase nemocná. Jenže v druhym případě za to může ten, z jehož úsměvu mám pomalu infarkt.
  Nechápu proč. Není to vůbec můj vysněný, ani nic podobnýho. Je svým způsobem strašně zvláštní... Není jako moji ostatní kamarádi, nebo známí. A to je to, co... Stop. Takhle by to nešlo.

Vánoční čas užívám jak ďasovec. Odpoledne mám rendez-vous s kamarádkou. Prokoukla jsem jí, proč chce jít do čajky, když jsme se neviděly jen 5 dní. To protože se ze mě už 14 dní snaží vypáčit, kdo to je. A včera jsem měla jaksi kecavou, takže její zvědavost narostla o 150%.
Zítra jedu k tátovi, kam se nehorázně těším, protože brácha už se strašně těší na Ježíška. Je to nádherný, zase psát dopis a dělat, že Ježuch existuje. Jestli i takhle to nezní tak skvěle, představte si rozzářenej dětskej obličejík, co počítá hodiny, než Ježíšek přijde.

Za dva dny že je Štědrej den? Tenhle rok mi to ani nějak nedošlo, dokud jsem nekoukla na hodiny na počítači. Letos ani čokoládovej kalendář nemám, zvláštní ale je, že ani svátky nezačaly, já jen koukla na cukroví, a už mám 3 kila nahoře.
Silvestra tenhle rok budu slavit vážně geniálně. Všechny kamarádky jsou kdesi pryč, a tak budu s Aduš u táty. Pozitivní je, že si tam vezmu termosku se silnym kafem a rumem, navíc tam je domácí kino a sousedi v tahu, takže repráky pojedou na 100%. Negativní je, že... no, chtěla jsem jít do mighty baru. Jenže tam Aduš z nevysvětlitelných důvodů nedotáhnu -_-

Mimochodem, dělala jsem včera pro kámoše něco jako PFko, a aby to šlo použít i jinak, smazala jsem z toho jeho fotku, a tady to je... Mimochodem, vim, že vám je to jedno, ale prosím o nekopírování, protože jinak budu sekat ručičky, nožičky a jiný důležitý části těla.

PF by Áťa

Ovlivněna

12. prosince 2010 v 15:35 | Átina |  Vlna úžasnosti zaplavila zbytky normality...
Doufám, že jste si všimli, že je blog v angličtině. Nebo by aspoň měl být. Já teda nepostřehla víceméně žádnou změnu, jen to, že nápis komentářů se změnil, a že datum napsání je anglicky :D No, to je jedno, každopádně měl blog.cz dobrej nápad.

Zadruhé, neví někdo, jak se dá zjistit, odkud je jakejkoliv obrázek? Mě se totiž hustodémonsky líbí novej look blogu, ale pořád jsem se nemohla dokopat k tomu, hodit sem odkaz na ten obrázek stromu. A když už byl čas, tak jsem zjistila, že jsem odstranila záložku na zmíněný obrázek. Mazat se mi to nechce... Mimochodem, zajímalo by mě, jak to fotící osoba udělala, že to vypadá, jako by na objektivu byl sníh. Není to trochu sebevražda? Voda v technice je zlo, můj minulej mobil umřel na zreznutí zevnitř. V prodejně mi bylo řečeno, že s nim nemám volat v dešti  -_-

Ovlivněna jsem svým okolím. Skoro každý ráno chodím se ségrou na městskou. Jen jsem přišla na to, že když se se ségrou nebavíme a jsme na sebe naštvaný, tak ten autobus stíhám. Když se spolu bavíme a kecáme, obvykle pak dobíháme.
Teď jen řeším dilema- bavit s s ní a nestíhat, nebo s ní nemluvit, ale v pohodě dojít na zastávku a ještě si zapnout empétrojku?

Zejtra jdem se školkou na koncert vážný hudby. A to jen proto,že třídní je hudebkářka, takže všechny tyhle věci organizuje.
Upřímně, po sériích akcí vážný hudby, na který jsem šla, a totálně jsem se tam nudila, na tuhle nechci. Prej je to povinný. Achjo... Jediný pozitivum na tom nacházim to, že tam jde o rok vyšší třída maníků, z nichž některý jsou nehorázně pěkný v oblecích.
Po koncertu jdeme s francouzskou půlkou na francouzský menu. Šneky jsem minule ještě přežila, ale jestli dám tohle, a nehodim hned poté šavli, budu přijímat velký gratulace. Už víte, na co jdeme? Ne? Tak přijďte zejtra, bude dokumentace (jestli mi foťák nespadne do kanálu, nezapomenu baterky, nebo moje oblíbený- jestli nezapomenu na focení) :D

Totálně jsem se zamilovala do soundtracku z 500 days of Summer. Kámoška na mě hned "Hej, to bylo v ňáký reklamě, ne?"... Zabít. Proč každou pěknou písničku zkazej tim, že jí nacpou do soutěže? (viz Gary Jules- Mad world z Donnieho Darka se objevila v Superstar)... No, ehm, tak tady je pár písniček, ačkoliv je to snad první soundtrack, kdy se mi líbí většina songů...
   
Carla Bruni- Quelqu'un m'a dit               Regina Spektor- Hero

Nehorázně se těším na Vánoce. Už mám všechny dárečky (až na jeden, ale to se dá ;)), takže si pískám a jsem vysmátá. Navíc už mi hlavou zase jedou koledy. Ostatně jako každý léto. Jen teď už to neni tak divný, když si celý dny pobrukuju Let it snow, let it snow, let it snow...
Většina lidí si dává předsezetí do novýho roku. Ale já si dám předsevzetí do konce tohohle roku. A to, že musim vymyslet, kam půjdem na Silvestra. Jestli na to nepřijdu, ZASE skejsnem v mighty baru. Né, že by mě to tam nebavilo, ale tam bude lidí...

Tak. A teď se jdu vrhnout na umělecký dílka na mejch nehtech. A pak omrknu šatník na zejtřek. Ovlivněna jsem tím, že tam budou ty pěkný týpci. Jinak bych se na to vybodla a řešila to až ráno.
Zejtřek si užiju. Ou yeah :)


Eenie, meenie, miney, mo

8. prosince 2010 v 20:06 | Átina |  Vlna úžasnosti zaplavila zbytky normality...
Dneska nás na ájině učitel naučil anglický rozpočítávadlo.
Eenie, meenie, miney, mo, catch a tiger by a toe, if he hollers, let him go.
...A od té doby, milé děti, si Áťa v hlavě neříká nic jiného, než tohle.

Cejtim se jako vyžvýkaná žvýkačka.
Aneb, zasáhla mne smrtelná nemoc pro 51% populace.
Rýmička.
Už od vejkendu jsou můj nejvíc nejlepší kamarád kapesníčky. A mohlo by to jen tak mimochodem, přestat. Už mě to fakt nebaví (ne, že by mě to někdy bavit začalo).

Taky jsem dneska ráno zaspala. A né jen trošku, 45 minut mi jaksi scházelo. Ještě, že v tom našem city je celkem v pohodě pokrytí městskou, a tak jsem rezignovala, a jela do školy dýlejc.A ještě jsem stihla začátek matiky... Buah. Nesnášim jí. A ona mě taky. Je to vzájemný, a ona si to moc dobře uvědomuje. A tak jsem se rozhodla, že si tu jedinou písemku v tomhle roce, ze který jsem dostala 2, zarámuju. A teď pěkně kecám. Roztavit... Prodaaat!

...
Díky mojí nejvíc nejlepší kamarádce, která zbožňuje žirafy, jsem si je taky nějakym způsobem oblíbila. Možná je to tim, že É. má žirafáckej vzor na penále, na tužkách, na gumě, na papučkách, a už mi ukradla i můj čupr obrázek žirafy, kterej jsem měla založenej v chemii... Fňuk.

Mimochodem, docela se zlepšuju v psaní poznámek z matiky. Teda, aspoň v kresbách mezi těma poznámkama, kterejch je čim dál tim míň, a míň.
Za minulý týden jsem nakreslila Pana Íma, a tenhle tejden piluju Pana Íma s cigaretou, Pana Íma na kolejích, Pana Íma s nožem... Né, že by mi z toho hrabalo.

Šmajdalfe...viděl si někdy Teletubies?
Celej večer tu dokola pouštím Pár Pařmenů. Nejdokonalejší parodie, kterou znám. Dokonce i Scary Movie je oproti tomu na nic :D

Dal bych si pivo. Protřepat, nemíchat!

Z kopce

6. prosince 2010 v 19:04 | Átina |  Hlavně nenápadně!
Nadpis "Z kopce" si přímo říká o nějakou básničku... Ale opustila mě múza (jestli tu ovšem někdy nějaká byla), a tak... nic.
Jen jsem chtěla zmínit, že to tady jde z kopce. Na blog.cz chodím už vlastně jen protože se těším, co napsali mí oblíbení, a když už se těším, že napíšu článek, neni čas. Obludka jedna.

By the way...
V pátek jsem skoro byla na punkovým koncertě. Nutno zvýraznit to skoro. Kamarádka, se kterou jsem totiž byla ve městě se mnou odmítala jít, že prej se děsí punkerů... Zabít jí je málo vobčas.
Tak jsem s ní šla do čajovny, která je z druhý strany domu, ve kterym je bar, v němž byl i ten koncert. A vzhledem k tomu, že jsme seděly u přepažovací stěny, tak jsem měla koncert skoro u hlavy. Znovu nutno podotknout,že jen skoro. Achjo, jak mě to štve...

O víkendu se slavil můj svátek. Teda, slavil... Dostala jsem tak 3 kila čokolády... Né, že by mi to vadilo.Jen už mi z ní moc nezbylo, sakra :D

A nevím čim to, ale bylo mi řečeno, že když na lidi reaguju cynicky, se sarkasmem a ironií, hned je konverzace prej víc baví. He?

Mimochodem, objevila jsem pár foutous z doby, kdy ještě nebyl sníh...
Tak ta první je bez úprav. Vůbec.
Vltava....zase
Kdo by to byl řekl, ale ani nadruhý nejsou žádný úpravy... Mimochodem, né, že by to někoho zajímalo, ale tenhle jez je u Štěkně ;)
Zase
Tak. And now... Áťa's away!

Guess what!

1. prosince 2010 v 21:33 | Átina |  Vlna úžasnosti zaplavila zbytky normality...
Guess what!
Guess where, bitch!
[Pro neangličtináře to radši překládat nebudu...]

Jó, neska jsem si ten den nehorázným způsobem užila.
Pan Ímo

Nejdřív jsem si celou matiku dokreslovala Íma (ano, opravdu je to jméno), a když jsem byla vyvolána (znáte hru na vyvolána? "Tak kdo chce být Vyvolán?" [ten vyvolán bez vyvolána jakožto pán bez pána])... No, ehm, trochu jsem litovala toho, že jsem včera místo zapisování slovníh úloh kreslila Panu Ímovi vlasy, ale tak... se silnou nápovědou jsem si šla po dvaceti minutách u tabule dřepnout. Nevadí.
Z hodiny ájiny pochází "Guess what..." respektive, celou hodinu jsme si s kámoškou v první lavici šeptaly vtipy. A nakonec došlo i na anglickou verzi vtipu, kterej určitě všichni znáte. A jestli ne, já si ho nepamatuju, tak máte smůlu.

No, ehm, milujeme sníh. To je zásadní věc, která si zasloužila vlastní větu.A tahle taky. A... no, a protože milujeme sníh tak, že se v něm musíme i válet. Takže po škole jsme dali bitku jak ďasovec. V centru našeho Big City jsme házeli tlamy, koulovali se a... no, v závěru jsem byla celá od sněhu, ale to furt nebylo tak moc, protože kamarád vypadal jak chodící sněhulák.

Jééé... Teď jsem byla vyvenčit Oďuláka, a venku je ještě míň lidí, než v sobotu ráno, kdy všichni vyspávaj páteční noc. A to je smutný. Protože sníh je sice studenej, ale tááák... No, všechno je čistý a krásný (klišé :D)... myslím to vážně. Nevím proč, ale na sníh se těším celej rok, a teď dobrovolně chodim ven i s tim psiskem...

A pointa? Utekla na strom, a i přes vyzývání policie odmítá slézt. Mrcha.