Leden 2011

Bezmyšlenkovitě

30. ledna 2011 v 19:39 | Átina |  Vlna úžasnosti zaplavila zbytky normality...
Vzhledem k tomu, že za pár dní budu o rok starší, což je pitomost, protože nezestárnem přesně v den svejch narozenin, měla jsem vymyslet, co bych si přála. Bezmyšlenkovitě jsem na ségru vychrlila, že bych chtěla novej žůžo kartáč na vlasy, protože tenhle mam snad od narození.
Původně jsem měla v plánu přemejšlet nad přáním k narozeninám celej víkend, ale první co mě napadlo, bylo to pravý. Bohužel... nedá se sehnat. A vyskočit na mě z dortu taky nemůže. Možná. Hehe, další hnusný ulepený klišé. Nechci lásku. Skoro. A protože přání nesmim nikomu vykecat, jste ušetřeni pár řádků mejch žvástů, který maj vypadat nenápadně.

Včera večer/dneska brzo (tak brzo ráno, že už ani nemělo cenu jít spát) jsem začala psát cosi. Nenazvala bych to povídkou, je to prostě cosi, co snad ani nemá zařaditelnej žánr. Hodila bych sem kus, ale ještě to párkrát musím projet cenzurou a v neposlední řadě i vzpomínkovou cenzurou. Neni to totiž povídka proto, že jsem smíchala útržky vzpomínek na léto (a jednoho týpka z něj) s kousky příběhu, které mi o tom létě nikdy neřekl, ale stejně jsem se je záhadným způsobem dozvěděla. Ve svý podstatě je to takovej výčet kamarádova života. Trošku. A doufám, že to sem někdy hodim a neskončí to jako všechno ve složce pojmenované "rubbish" kdesi v útrobách mého noťase.

Popojedem...

For what it's worth?
Pokud někdo znáte Placebo, máte u mě další malý bezvýznamný plus. A pokud ne, čekněte dolní box, je tam písnička od nich, a kdo by to byl řekl, ale má přesně stejnej název.
Díky tomu, že poslední dobou poslouchám písničky spíš kvůli textu (no dobře, na cover verzi Sweet dreams od Marilyna Mansona se před usínáním nedoporučuje vzpomínat, ačkoliv podle mě je to video tak úchylný, až je dokonalý), hodně oblíbenou je právě ta v dolním boxu. Proč?

Za jakou cenu nemít přátele?
Za jakou cenu nemít svou lásku?
Když to budu řešit, jak moc velký to bude klišé, s čímž vám ušetřím námahu a sama se pošlu do háje?


Podezřele často používám slovo klišé. Tududum. Pamatujete písičku od Support lesbiens?

Chat Noir

29. ledna 2011 v 20:25 | Átina |  "Kreativní" Áťa
Takže.
Mám absťák.
Ne jen tak obyčenej absťák.
Absťák po Panu Heroinovi.

Taky mam rýmu.
A asi i teplotu.
A nejhorší je kombinace, když mam rýmu, teplotu a kreativní náladu.
Takže rýma nerýma, vrhla jsem se na tvoření jakési upatlanosti.
A mým cílem?

Chat Noir. Logo nejstaršího kabaretu v Paříži. Prostě Černý Kocour.
A výsledek?
Odstrašující.

Klid, druhej pokus už tak hroznej nebyl.
Technika? Umřela. Ne, kecám, prostě improvizace, jako vždycky :D :)
Chat Noir




No... naložila jsem si noviny do temper a vody, dala to na topení a po troše vypaření vody jsem udělala z lehce obarvenejch novin mozaiku na papír. Tu jsem tam nalepila a na to nakreslila tuší flek, co má připomínat kočičáka.

Docela uvažuju o tom, že si ten obrázek hodim do záhlaví, nebo s tim provedu něco drsňáckýho.

A kopčení? Na to ani nemyslete :D

Snad se Kocour líbí :)

Je libo kyslík?

22. ledna 2011 v 21:02 | Átina |  Vlna úžasnosti zaplavila zbytky normality...
Je libo kyslik?
Když pominu fakt, že pár lidem bych teď takovou otázku ráda položila, píšu o kysliku se zmenšeným K. Aneb, budiž zatraceno, připojení od O2.

Pár faktů z minulýho tejdne...

Zjistila jsem, že jsem celkem svině.
Využívám známosti s jednou holkou k tomu, abych z ní dostala informace, jak se to má s Heroinem a jeho eks. (slovo eks si řekněte nahlas, nesnášim verzi s iXkem, ale to je vedlejší)

I přes to, jak se to s Panem Heroinem má, jsem naprosto nehorázně v tahu s citama k němu. Teda, ono se to vlastně vůbec nijak nemá. Krom toho, že jednou to hrotíme oba, podruhý je to ala "pohoda, klídek..." Tenhle stav mě začíná fakt štvát. Nejhorší je na tom to, že moje dosti vybíravá, náladová a odtažitá povaha vodnáře by do toho šla. Proč já se vždycky zamiluju do kreténů?

Moje závislosti se rozšířily. No, skoro.
Už to nejsou jen žvejkačky, kafe, laptop Pan Pomeranč, Chosé /foťák/, Pan Heroin... ve středu jsem byla večer venku se psem a měla jsem naprosto nehoráznou chuť na cigarety. Já, nekouřící, z obláčků kouře zvracející osoba... Začalo to na kámošky oslavě, kde jsme se hecovali, a nakonec to byla docela drsná kombinace, kdy jsem v 5 stupních nad nulou lítala venku v tílku s cigárem v tlamce. A tak jsem díky kámošce začala. A Pan Heroin-ovým stresem se to jen podporuje. Suďte si mě jak chcete, je mi to jedno.

Taky jsem svého čtyřletého bratra začala hudebně vzdělávat. Začali jsme u "dost dobrejch zpěváků."
Už je schopnej vám i o půlnoci říct, kdo to byl Kurt Cobain :D

Za tejden to bude 5 let, co se naši rozvedli.  Z nostalgie jsem dneska vyhrabala starý alba s fotkama, a jen jsem je 2 hodiny prohlížela... Ty vysmátý xichtíky naší famílie pohromadě mi nehorázně chyběj a i když je to teď taky v pohodě, máma s tátou jsou prostě máma s tátou.

At the end
Měla jsem původně promyšlenej naprosto vyčerpávající článek o kurvení češtiny mladými lidmi (především Hello Kitty vyznávajícími), ale "my jsme řekli NE!", takže shrnuto do citátu autora neznámého...
"Bůh nadělil češtině pravidla, abychom idiota poznali na první pohled."

Ejhle, úspěch! Napsala jsem článek, a ani jednou to nespadlo... Možná maj moje výhružky smysl ^_^ :D

Myšlenkové pochody v sobotu večer

15. ledna 2011 v 22:22 | Átina |  Vlna úžasnosti zaplavila zbytky normality...
Celej den sedím u počítače.
A kupodivu ze šlechetnějších důvodů, než proto, že prostě nemám co dělat. Na práci toho mam až dost. Celej den nesedím u kompu proto, že prahnu po vzdělání, a tak se projistotu už teď učím 12 A4 textu v ájině, co musim umět odříkat jak básničku. Totiž...kreslím. A předlohu mám v počítači ;) Poprvé za uběhlý dva měsíce kreslím jako za časů, kdy jsem za den počmárala kolem 4 čtvrtek. A předlohu mám dneska nádhernou. Vždycky, když se na ní dívám, nebo ji potkám, neuvěřitelně idiotsky se culím. Co že to kreslím?
Toho, kvůli kterýmu ve všední dny dobrovolně vstávám v 5 ráno.
Toho, kvůli kterýmu o víkendu dobrovolně vstávám ve 4 ráno.
Toho, s kým jsem za 10 dní proesemeskovala limit SMS na celý účtovací období. (Jo, tenhle bod mě trochu štve... )
Toho, kvůli kterýmu mam už tak měsíc permanentní tep rychlosti světla.

Ježiš, to zní jak jedno velký ulepený klišé.

Vypěstovala jsem si alergii na müsli.
Ne, že bych se po něm alergicky osypala, ale tohle je alergie z přežrání, aneb, vidim balík s nápisem Müsli a mám dávicí reflex. To protože teď v podstatě už nejim nic jinýho, krom těch blafů ve škole a následného přežírání se pizzou. Nehubnu, müsli mi bylo cpáno v podstatě takticky, aneb, protože matka se naštvala a hubne sama. Tudíž nenakupuje nic jinýho a já jsem moc líná, abych si došla koupit něco jinýho.
Sakra, teď zase zírám na ten obrázek, co jsem vytvořila, a nevim, jestli mu je tak podobnej, ale i jako moje patlanice je strašně pěknej... :D

A teď?
Nikdy jsem nepatřila k lidem, který by potřebovali nějak zvýrazňovat svoji existenci, upozorňovat na sebe, a upřímně, když mám sama mluvit před kopicí lidí a nebo něco obhajovat, je mi obvykle blbě. Ale... ne, to se nedá. Řekněte mi někdo, co je normálního na tom, že má holka celej pokoj růžovej, lakuje svý čivavě drápky na růžovo, v lebce má úložnej prostor na svý růžový hadry, a ještě to všem cpe na blog.
Vždycky jsem se snažila tyhle typy lidí, blogů a čehokoliv ignorovat, protože růžovou krom S. svetru od Armaniho nesnášim. A to má ještě S. vyjímku, protože v něm vypadá neskutečně dokonale. Ale když vám tenhle typ blogů cpe už i blog.cz, tak se to už fakt nedá, a i tak poklidně cholerický osobě jako já hrábne a začne to řešit. Teda, řešit... Napíše to na svůj blolžínešek a čeká, až jí za to někdo seřve. Tím bych pak chtěla připomenout můj vlastní článek here. Grr... Ani mi nepřipomínejte, že na tom novym serveru nabádaj lidi k "máš hezký blog, pojď na můj a neber to jako reklamu." To je teď chtěný? Snad každej normální bloger tohle rovnou maže, nebo ony žůžovoušké slečny posílá do háje. Achjo...
P.S.: Jestli se pod timhle článkem objeví reklama na "Nejlepší blogerky z blog.cz", asi už fakt budu vraždit... Kdo je podle nich nejlepší?! Podle mě to nejsou osoby, který řeší módu a podobně. Jak vůbec můžou hodnotit objektivně? Fajn, dívčí blogy už maj zastánce, takže teď ať taky podpoří ty, co opravdu něco umí vyfotit, nakreslit a podporu si zaslouží.

Šlehačkovým dortem

9. ledna 2011 v 1:17 | Átina |  Vlna úžasnosti zaplavila zbytky normality...
Šlehačkovým dortem do držky dala bych si.

Díky hypnotizování telefonu znám S. telefonní číslo nazpaměť. A na co mi to je, když se ten kovboj ani neozve? /říkat někomu kovboj je úchylný, Adélu za to zabiju/
Vzhledem k tomu, že většina našich rozhovorů se děje před šestou ráno, přišlo mi podezřelý, že by na jednu esemesku neodpověděl. Poté, co jsem koukla do mobilu, tu esemesku tam našla, přečetla si jí a zjistila, že mi ve svý podstatě řekl, že mě má rád, jsem přišla na následující fakt, a to to, že šlehačkovým dortem do držky dala bych si. Nejlepší by ovšem bylo, kdyby to byl šlehačkový dort s olověnou polevou. Proč? Protože si pořád stěžuju, jaká je to lamka stydlivá, a přitom... 

!

Cejtim se jako třešeň.
Tohle ovšem není jen tak obyčejná třešeň.
Je to přesně tahle třešeň.

Nejlepší je fakt, že moje kamarádky už si ani nepamatujou jména všech kluků, co jsem žrala od začátku těhle letních prázdnin. To je na tom ten smutnej fakt.Veselej? Ten už si ani nepamatuju. Ne, kecám, pamatuju, jen už je jedna ráno a já jsem líná si vzpomenout. Ve svý podstatě už ze mě mluví už jen zbytky kofeinu, protože bez nich bych zalehla už v devět.

Hm. Je teprve devátýho a já už proesemeskovala svůj limit 100 volnejch es-em-es na měsíc. Maminka mě zabije. To proto, že je teprve toho devátýho a účtovací období končí až za 14 dní. Co já budu do tý doby dělat?!!
Btw, tohle jsem řekla kamarádovi, co bydlí tááák daleko, že už ani nevim kde a on jen suše odpověděl "že ty máš kluka?"
Ach ach, Páťo. To je na tom to smutný. Jsem bez esemesek a ani toho kluka nemám.

Hej, jak to tak píšu a zírám na tu třešeň... Neni trochu emojistická? Pokud ano, tak to je trochu blbý, protože depresivnější obrázek ovoce jsem nenašla. A i kdybych našla, tahle třešeň je tak dokonalá právě proto, že je to EMO-třešeň.
/Voodoo třešeň to bejt nemůže, protože říkat tý třešni Voodoo-třešeň neni khůl/

No dobře. Z archívu Áťa vyhrabala článek, co psala fčera. Teda, neska brzo ráno. Jenže byl moc divnej na to, aby ho zveřejnila. Tenhle článek je divnej sám o sobě, tak už to nebude tak vyčnívat. Aneb "Chvilka uvážování s Átinkou"

Too far too fast

7. ledna 2011 v 17:05 | Átina |  Hlavně nenápadně!
Jsem nehorázná kráva. Jiný výrazy pro to ani nalézt nemůžu. Popravdě, ani nechci.
  Co já si vždycky myslim? Proč si vždycky říkám, že teď už by to s tím a tím mohlo vyjít?
Takže. Konečně jsem se s tim nejroztomilejším týpkem na světě odhodlala jít na kafe. Z jednoho kafe se stal další koktejl... A kdyby mu nejel poslední bus za den, chtěli jsme mrknout ještě na další konkurenční kavárnu.Užila jsem si to, ale chybka nastává ve chvíli...
Vlastně, proč já si stěžuju? Ze zápisníků mých kamarádek už se objevili trapáci, co po jednom randeti psali "Miluju tě", další nepsali radši nic, další si to chtěli rozdávat kdesi na záchodcích a kdybych právě neměla v hlavě víceméně vygumováno, určitě bych si vzpomněla na další. Hej, zase jsem mimo téma.
...Chybka nastává ve chvíli, kdy se dostanu k tomu, že je naprosto nehorázně stydlivej (btw, nějak tak měl vyznít nadpis článku) . Teda, jak se to vezme. Bojí se?
Nesnášim nejistotu. Ale s jistotou hodně hazarduju. Tak co vlastně chci?

Chtěla jsem s nim jít do kina, ale řekl, že nemůže, protože ráno jede s rodičma na běžky. Proč já jen znám ten citát, nebo cokoliv to je...  "Kdo chce, hledá způsoby. Kdo nechce, hledá důvody" Podezřele pravdivý. Uvidíme, protože za tu dobu, co ho znám, už jsem si zvykla na to, že mě jeho povaha snad nikdy nepřestane překvapovat. Pozitivně. Další věc, která se mi na něm líbí.
Damn! Dost už o něm, nebo zase budu půl dne zasněně čumět do blba a pak si za to nadávat.

Čim dál tim víc přemejšlim nad tim, že si udělám večer samoty u romantickejch filmů a lahve Jelzina. Potíž nastává v tom, že tady je až moc lidí na to, abych tu bulela a u toho se opíjela jahodovym hnusem.Nakonec skončim s pizzou u Big Bang Theory. Dobrej plán...
Jo, a...

S facebookem je nuda. Bez něj taky. Tak jsem si založila Twitter.

Něco novýho?

1. ledna 2011 v 23:53 | Átina |  Vlna úžasnosti zaplavila zbytky normality...
Nebejt toho, že mam asi zlomenej nos, ani bych si nevšimla změny. Stalo se vůbec něco? Ne...  Předsevzetí si od doby, kdy si nekoušu nehty, žiju lážo plážo, učim se jak chci a ani přibrat nechci, nedávám. Teda, jedno předsevzetí mám, a to, že si tenhle rok nehorázně užiju :D (a konečně si zrušim facebook)

Děkuji Ti, Alkohole.
Včera, když se mě zrovna kamarádka nesnažila zabít, jsem si povídala s S. Smutnej fakt na tom je, že jsme si povídali přes SMS, veselej fakt, že to bylo (jak by řekla Veruš) fufíčkatý (slovo fufíčkatý je strašný, ale vystihuje tu situaci dobře). Nojo, jenže nakonec to dopadlo tak, že se do kecání vložila kamarádka a jeho kamarád, a po pár hodinách, kdy mi byl uzmut notebook, to dopadlo tak, že jsem v Jeho očích vypadala jak nymfa.
Znovu Ti musím poděkovat, Alkohole, protože S. si to nepamatuje (nebo aspoň dělá, že o tom neví) :P

Co kdybych pojala nový rok tak, že je to prostě začátek, kdy můžu někam vejít s čistým štítem, vzpomínky mám nechat na pomyslném prážku dveří a rovnýma nohama přes něj skočit do neznáma, přičemž bych za rokem 2010 mohla zavřít tlusté dveře od atomového krytu?
Šlo by to.
Ale přesvědčete 130 lidí ve svém okolí, že se vidíte poprvé v životě.

Můžu si dovolit jedno klišé a shrnout si rok 2010?
Čtenářům to sice bude úplně šumák, ale... náhodou, ani na Vánoce jsem tu neměla vánoční design, tak jedno malinký klišé bych si zasloužila... Hm? :D
Takže... v roce 2010 jsem se párkrát nehorázně zabouchla, přičemž díky jednomu mě to stálo zlomenej palec. Ztratila jsem kamarádku, ale díky ní jsem si uvědomila, jak úžasná je Ellie se zbytkem mojí bandy pošahaných přátel. Užila jsem si první pořádný kalby, nehorázně kašlala na školu, přibrala jsem tak 10 kilo, přestala jsem si kousat nehty a... no, teď jsem přišla na to, co je u mě tenhle rok novýho...

...vstupuju do něj zamilovaná...
...nejen do toho dobroučkýho mandlovýho kafe.