Březen 2011

My dears!

28. března 2011 v 17:07 | Átina |  Vlna úžasnosti zaplavila zbytky normality...
Damn!
Svým způsobem jsi mě přesvědčil, že tady, ve svým kumbálku, už nemám co pohledávat.
Hezky jsem prohlašovala, že je mi anonymita totálně šumák.
NENI.
Je mi jedno, jestli sem chodí banda mých pošahaných spolužáků, kamarádi, nebo kdokoliv jinej, kdo mě osobně zná. Jenže pro tebe tu mám jakousi vyjímku. Sama nevím, proč ze všech lidí na týhle planetě nechci, abys o mně věděl skoro všechno...
My point is... I'm quit.
42
P.S.: Díky :)

I'm not kidding

26. března 2011 v 19:26 | Átina |  Hlavně nenápadně!
Tož jsem zase doplatila na lásku svých rodičů.
Před pěti lety se na mě a ségru vysral otec a jen tak mimochodem, rozved se s mamkou.
Po pěti letech se na mě a ségru vysrala máma a jen tak mimochodem, vracim se zpátky k tátovi.

Aneb, od tý doby, co bydlíme tady, v big city, odkud to mám do školy jen do centra města, máma říká, že život v paneláku jí nehorázně štve a že se v nejbližší době stěhujem. Po čtyřech letech se odhodlala, a tak k nám teď skoro každej tejden leze někdo z realitek, aby očíhnul byt, řekl si, že takovej sebevrah ještě neni, a zase odešel.
Všechno se změnilo během tejdne.
Ve středu máma přijela pozdě večer, že prej našla dokonalej dům, kterej se bude muset kompletně předělat, ale jinak je na božím místě, který neni tak daleko a bude to všechno fajn. Ostrouháno o líbezný kecy? Je to odsud 40 kiláků, ten dům se pomalu rozpadá, a o názvu tý vesnice jsem v životě neslyšela. Počet stálých obyvatel? 470.
Dalšího krásného březnového dne jsem se jí zeptala, jestli se tam chce stěhovat navzdory tomu, že je jí jasný, že se budem se ségrou muset přestěhovat zpátky k tátovi, abychom mohly dochodit tuhle (stejnou) střední a nepřestupovat, což by bylo hodně složitý a hlavně naprosto k hovnu... Jo, je. Prej jí bude chybět, že ráno nebude na celej dům vyřvávat rádio.
Včera jsem to začala brát jako ona - když řekla, ať si uklidim pokoj, odpověděla jsem "mam to ještě uklízet do skříní, nebo rovnou házet do krabic?"
To to ještě ovšem nebylo rozhodnuto...
Konečný verdikt přišel dnes, krásného březnového dne roku dva tisíce jedenáct.
Lidi, co sem přišli se sebevražedným plánem koupit tenhle byt, kejvli.
Do tří měsíců budu bydlet s tátou, 'macechou', ségrou (která jde po prázkách na vejšku) a svým pětiletým bratrem.


Můj strážnej anděl je pěknej parchant.

Nemáš voheň?

20. března 2011 v 19:32 | Átina |  Hlavně nenápadně!
Proč pořád mluvit jen o cigaretách? Většina blogerů je proti, ale zkuste se zeptat na vodní dýmku...
Oukej, neptala jsem se, ale z vlastní zkušenosti s mými kamarády to tak je. Z 10 lidí kouří cigarety jen jedna osoba, ale vodnici? 10 z 10 lidí v mým nejbližším okolí kamarádů si jí rádo dá. Kupodivu je všem víceméně jedno, že vodnice je pro plíce a jazyk (!) mnohem horší, vodnice totiž hodně dobře chutná.

O škodlivosti cigaret ví snad každej, ale přesto je jedna třetina populace, která si den bez nikotinový bomby nedokáže představit. Upřímně, poslední dobou se občas přistihnu, že mám nehoráznou chuť na cigaretu, nemluvě o tom, když mám náladu na bodě mrazu. Nevím, jestli se můžu považovat za hrdýho nekuřáka cigaret, když má poslední cigareta byla podle ucházejících vzpomínek někdy v říjnu. Každopádně za nekuřáka vodnice se považovat nemůžu, a ani nechci.

Od jistý doby s sebou všude nosím zapalovač. Otázka "nemáš náhodou oheň?" padla nesčetněkrát. A když už jsem u toho, je to dobrej začátek konverzace.

Že budu kuřáky cigaret kamenovat a říkat, jak je to nezdravé..? Oni to moc dobře ví a přesto kouří, tak proč jim to cpát znova? Je to každýho věc, ale Startky poznám na míle daleko a z toho smradu se mi dělá blbě. Ohleduplnost, prosím. Proč kouřit? Machrovat, netrhat partu a přidat se, jenže... co psychický problémy? Kamarádce pomáhaj cigarety, když má deprese, cejtí se hrozně, nebo má problémy s rodičema. To ať už radši kouří, než aby provedla něco horšího, mnohem horšího. Cigarety jí zabíjí postupně, ale pořád se toho může zbavit.

Btw, kouřit na zastávce jako největší king dokáže i malej smrad, ale zkuste si přijít na zastávku a zapálit si tam doutník...

Jako malej fakan...

14. března 2011 v 20:08 | Átina |  Vlna úžasnosti zaplavila zbytky normality...
A článek taky musí nově obsahovat aspoň jedno písmeno? U některých uživatelů by to byl lehkej problém, ne? *rýp*
(pro ty, co nemaj blog... ale ne, vysvětlovat vám to nebudu.)

Tááákže. Nějakým záhadným způsobem jsem tu hezkejch pár dní nebyla, čehož jste si stejně nevšimli a vidím, jak teď už pomalu zase odcházíte :D
Some news!
  • Oficiálně jsem totálně v háji se známkama. Ne, že by mě to štvalo, ale "dostatečný" z fyziky se mamince mé milované asi moc líbit nebude.
  • Pokaždé, když někde vidím ceduli s nápisem "svařák", mám vnitřní záchvat smíchu. Smíchu škodolibýho, ačkoliv po chvíli skoro řvu. Steskem, nenávistí.
Záhadně, leč přece přicházím na to, že od doby, co můj bložínešek neni v autoráku, mě to tady nebaví.
Muhehe, teda, ve chvílích, kdy nemám co napsat.
Což je tak od dubna 2010.
...
Hej! Můj blog bude mít narozky! Už je to velké mimčo, co samo požírá čas, energii, dělá bordel s anonymitou a jiný skopičiny. Takhle malej, a už takovej vožrala o.O

Chtěla jsem původně napsat nějakej srdceryvnej článek na to, jak se to s Heroinem pojebalo. A ejhle, zase melu píčoviny.

Už jsem psala o tom, že jsem dneska byla s kamarádkou nakupovat? A nebyl to jen tak obyčejný nákup! :D Byl to totiž nákup kouzelný... V india-shopu jsme pokecaly s majitelem, což je mimmochodem hrozně dobrej týpek, nakoupily jsme tabák, v úterý dojdeme pro novej šlahoun pro Joeyho (budiž pochváleno kvalitní sklo, jež vydrželo pád ze schodů, narozdíl od uhlíku a propálenýho šlahounu :D) a půjdem kam? Na Ostrov, na vodnici, s litrama čuča za dvacku (barbaři :D), s bandou božích lidí... ááá! :) Budiž spása tobě, nádherné počasí, jež mě nenutí nosit nadále tu odpornou růžovou zimní bundu.

Poznatek minulého týdne...
Anonymita je mi šumák.
Můj bložínešánek už je zase objeven starou školou, pár dalších lidí o něm ví... je mi to jedno. Jen ať se porýpou v mym životě. Konkrétně snad nikdy nepíšu, a jestli jo, tak už si to nepamatuju. Jinak můj život nestojí ani za to čučo, tak nevim, co hrotit. Ponaučení je - když chci, aby něco NIKDY, NIKÝM nebylo objeveno, tak to sem nehodím. A poté, co svoje výtvory nacházim na různých stránkách, pryč šla moje schovívavost. Blogerům hrozím nahlášením, ostatním píšu maily, nebo co se naskýtá. Nasrat.
Je zajímavý, že skoro nastejně Dessert i L.o.u napsaly článek o tom, že jejich blog už není anonymní. Jakto, ale? Podivná náhoda. Asi příbuzní nastejně objevili google vyhledávač... Nebo se někde prokecnete. Hehe, to mi připomnělo H., což je ovšem jedno.
Vzdala bych i pokusy o to, začít s novou, naprosto odlišnou přezdívkou. Proč? Protože IP (bagr je moc dlouhý slovo).

A tak, milé děti, přemýšlím nad tím, že začnu hrát na kytááááru. Nebo našim na nervy.
Ale nejdřív se bojte, napíšu na téma tejdne. Kouření? Kdy bude téma tejdne alkohol, když už jsem u toho? To se dvanáctileté holčičky přetrhnou o to, jak napíšou, jak si poprvé cucly piva. Zkusim to navrhnout :D *rýp*

Jmenuju se Strom. Červenej Strom.

5. března 2011 v 13:48 | Áťa |  Hlavně nenápadně!
O nadpisu později, teď...
Zítra jedem na týden na hory. A já, šikulka nejvěčí, jsem si včera zkoušela lyžařský kalhoty.
Čekala jsem, že jsem za ten rok trošku přibrala...
Minulej rok jsem ty kalhoty ještě minimálně třikrát omotala gumou, aby mi nespadly, ke knoflíku jsem ještě přihodila připínáček a se zapnutým lyžařským pásem jsem se modlila, aby to celej den na sjezdovce vydrželo.
Včera jsem o své štíhlosti ztratila iluze. Ty kalhoty totiž a.) nepřetáhnu přes zadek, b.) když už, tak pod ně vážně nenarvu punčochy, c.) po deseti minutách boje s knoflíkem je zapnu, ale jestli v otm vydržim celej den, tak jsem vážně borec.
Další sranda bude s lyžákama. Když si totiž vezmu tlustší ponožky, jaksi v nich zmírám.
Snad bude teplo a budu moct lyžovat bez tlustejch ponožek, punčoch, mikiny, a možná taky bez lyží, protože už nevim, kam jsem je uklidila.

Čim dál tim častěji přemýšlim nad tim, že se vrhnu na Duff, kterej jsem dostala od kámošky k Vánocům. Už tři měsíce mi na parapetu stojí ta ďábelská láhev piva a vypadá naprosto božsky. Škoda, že mám jen jednu lahvinku. Zatim jí uctívám, ale myslim, že padne nejpozději až někdy půjdem s bandou na Ostrov (park, kde se slejzaj lidi, vodnice a chlast). Už aby bylo aspoň 15 stupňů nad nulou, v tomhle by zmrznul i zapálenej uhlík -_-

Severus Snape. Snape, Snape, Severus Snape. Dumbledore!
Ženiální!
Jen tak mimochodem, na YT to má přes 98 milionů shlídnutí, takže to asi špatný nebude :) Upřímně - když mám udržet říkat něco v kánonu, vydrží mi to maximálně tak 5 opakování. Pak to vzdávám. Čest těm lidem :D Oblíbenost mezi uživateli je celkem znát, většina klikající na Líbí se mi taktéž. Enjoy it :D

A teď... Hned poté, co si dáme DELI...
Včera jsem celej večer nestrávila v Baru, v Music baru, na maturáku ani nikde jinde.
Dala jsem si jako slušně vychovaná dívka kakao (I'm not kidding) a šla jsem 'tvořit' s mým nepochopeným kamarádem. Hehe.
Jmenuje se Photoshop. A je boží! :D
NEKOPÍROVAT!!! Na obrázek se vztahuje autorské právo!

Myslim to vážně. Od tý doby, co svoje patlanice nacházim na různejch stránkách, začínám na to bejt docela háklivá a chápu, proč házet zdroje. Vás by taky naštvalo, kdybyste svůj obrázek, se kterym ste se patlali 4 hodiny, našli na blogísku a autor by ho tam hodil jako by nic.

Tak. Snad se líbí. Btw, mam ještě zelenou verzi.


A teď...
Zavřete stránku, odcházím.